Jako dvanáctiletý utekl Pavel před bombardováním, nový domov našel v Plzni

Když na Ukrajině vypukl válečný konflikt, bylo Pavlovi teprve dvanáct. Zatímco ruský prezident mluvil o „speciální operaci“, ukrajinská vláda z Kyjeva ujišťovala své občany, že zůstávají s nimi.

Sirény, výbuchy a úprk do bezpečí – ty dny si Pavel pamatuje dodnes. „Spal jsem. Asi v pět ráno moje maminka vběhla do našeho pokoje a řekla: ,Je válka. Posbírejte si věci. Musíme odejít pryč.“ Pavel spolu s dalšími členy rodiny zabalili na cestu konzervy, chleba, ale také třeba powerbanky. „Najednou jsme slyšeli výbuch. Dle maminčiných instrukcí jsme se schovali do sklepa. Vzpomínám si, jaký jsme měli strach.“

Pavlova maminka se rozhodla zůstat na Ukrajině – její manžel totiž odešel bojovat. Pavla poslala ze země pryč s babičkou, která domluvila převoz přes hranice. „Přijeli jsme k nějakým Polákům, kteří nás u sebe ubytovali. Pamatuju si, že jsme u nich hráli stolní tenis. Od války bylo třeba se nějak oprostit, odpoutat myšlenky od toho strachu a stresu.“

Nakonec spolu s tisíci dalšími uprchlíky před válkou našel dnes 14letý Pavel nový domov v České republice. Nyní navštěvuje základní školu v Plzni.