Jan Beneš: Moje největší láska. Půvabný příběh o lásce z chmelové brigády

Povídku Moje největší láska najdeme v povídkovém souboru Až se se mnou vyspíš, budeš plakat. V roce 1969 byl připravený k vydání, ale šel do stoupy. Její autor totiž právě emigroval do Ameriky. Knížka vyšla v roce 1973 v exilovém nakladatelství Index v Kolýně nad Rýnem, v Čechách potom až v roce 1991.

Spisovatel Jan Beneš|foto:Fotobanka Profimedia

Jan Beneš se narodil v roce 1936 v rodině bývalého legionáře a ctitele masarykovské demokracie. Po Únoru 48 se jeho otec - stavební inženýr a architekt - stal pomocným dělníkem. Postoj k nově nastolenému komunistickému režimu byl tedy v rodině jasný. V 50. letech studoval Jan Beneš pražskou UMPRUM. První větší problémy přišly na vojně. Při prohlídce osobních věcí u něj byly nalezeny knížky Eduarda Beneše. Později se s kolegy zapletl do krádeže samopalu, za což byl odsouzen na 25 měsíců za nedovolené ozbrojování. „Seděl“ až do amnestie v roce 1960. Beneš sám později prohlásil, že to bylo „za podvracení bojové morálky mužstva, nedovolené ozbrojování a krádež vojenských podvlékaček“. Po návratu z vězení pracoval jako výtvarník v Ústředním loutkovém divadle v Praze a vydal své první tři povídkové knihy – Do vrabců jako když střelí, Situace a Disproporce. Část vydání posledně jmenované už se ke čtenářům nedostala. Od roku 1964 spolupracoval s Tigridovým pařížským časopisem Svědectví. To mu vyneslo pět let vězení za podvracení republiky, odsouzen byl v roce 1967. V tající atmosféře jara 68 byl prezidentem Antonínem Novotným propuštěn na amnestii. Po návratu z vězení přednášel na vysokých školách a sám dálkově studoval práva.

Příchod „spřátelených armád“ v srpnu 68 Jan Beneš absolutně neočekával. Definitivně se rozhodl odejít za hranice na podzim devětašedesátého roku po varování z ministerstva vnitra. Nejdříve odjel do Francie, kam za ním za tři měsíce přijela manželka. Jejich dvě děti musely dalších deset let zůstat v Československu. Manželé se po čase přesunuli do Ameriky. Jan Beneš tam začal znovu psát, v emigraci mu vyšly knížky Druhý dech nebo Zelená nahoru. Psaní ho ovšem neuživilo, takže dělal například údržbáře nebo ve slévárně, později působil v Ústavu pro mezinárodní vztahy na Harvardu nebo na ministerstvu obrany. Zpátky domů přijel Jan Beneš hned na konci listopadu 1989. Stále psal a publikoval. V červnu 2007 v Obořišti u Příbrami ukončil dobrovolně svůj život střelou do hlavy. Bylo mu 71 let.