Jan Filipčík z Černošína na Tachovsku téměř půl století natahuje kostelní hodiny

Hodinový stroj chrání před pracehm prosklená skříň
Hodinový stroj chrání před pracehm prosklená skříň

I v čase vánočních svátků, na Silvestra, v parném létě, musí 73 letý Jan Filipčík z Černošína na Tachovsku vyrazit s klíči směrem ke kostelu. Nehledě na počasí prostě jde, protože ví, že musí. Bez jeho péče by se čas v Černošíně zastavil.

Po desítkách schodů chodí natahovat mechanizmus hodin téměř 45 let. Není černošínským rodákem. Narodil se v roce 1943 v české komunitě v Rumunsku. Se svými rodiči přišel do Čech v roce 1949 a v Černošíně bydlí od roku 1957. Od roku 1971 chodil po 92ti schodech až do nejvyššího místa ve věži kostela denně.

V celku dobrá posilovna, jak s úsměvem přiznává. Na nohy schody, na ruce tři dlouhá, kterými je nutné vytáhnout poměrně těžká závaží hodinového stroje. Tehdy, jak vzpomíná, se ještě významné události, také vyzváněly ručně.

Po roce 1989 ubyly schody

Schodů ubylo až po roce 1989, kdy se věžní hodiny modernizovaly. Tehdy se také prodloužila lana o patro níž. Dnes natahuje pan Filipčík hodiny každý druhý den, stroj vydrží jít 48 hodin. Jednou za měsíc pak promaže ústrojí hodin, přesně podle pokynů hodináře.

Profesí je pan Filipčík zedník, což jsem poznal i při obhlídce zdiva při výstupu nahoru do věže. Oprav by bylo třeba hodně, prostě práce jako na kostele. Udržovat historickou památku jen z městského rozpočtu ale není snadné. I tak je kostel v Černošíně právem chloubou města.

Pana Filipčíka, který schody při našem natáčení vyběhl jak dvacetiletý mladík, už trochu zlobí koleno. I proto se už rozhlíží po svém nástupci. Než se tak stane, budete vědět, že hodiny v Černošíně šlapou právě díky němu.