Jana Kořínková: Zemřel rozhlasák, který v roce 68 nabádal ve čtyřech jazycích k tomu, aby ve světových přístavech nevykládali ruské lodě

9. srpen 2019
Publicistika

Plzeňská rozhlasová rodina je pěkně velká. A současní rozhlasáci si váží svých bývalých kolegů, zvláště těch, kteří v Plzni statečně pracovali během ruské okupace v roce 1968. A pak kvůli tomu nemohli své milované povolání vykonávat. Nedávno zemřel důležitý člen naší rozhlasové rodiny: Dobroslav Zeman. Vzpomínku mu věnuje publicistka Jana Kořínková.

Ne obrazně, ale doslova se mi sevřelo srdce, když jsem dostala zprávu o tom, že nás opustil doktor Dobroslav Zeman. Ten moudrý, usměvavý, vstřícný, skromný člověk, který dělal čest svému nezvyklému jménu. Dobra, Dobrunka, tak o něm přátelé hovořili.

Setkání s ním pokaždé potěšilo, pohladilo. Vzpomínám na jeden rozhovor v létě před třinácti roky, kdy mu chyběl kousek do osmdesátky. Na obrazovce počítače v pracovně Dobroslava Zemana se střídaly poutavé snímky - krásná architektura, jedinečná příroda, zajímaví lidé - tak jak je zachytil na své předchozí cestě do Portugalska, kam doprovázel architekta Jana Soukupa.  Ze svých asi 2 a půl tisíce snímků vytvořil doktor Zeman zajímavou prezentaci.  „Nemám čas stárnout“, usmíval se, „nechci být stejný jako ti mí vrstevníci anebo i daleko mladší, které vídám, jak se plouží po náměstí, hekají, kde je co bolí a všechno vidí černě.“

Ve svém životě toho zažil na několik románů. Dětství a mládí prožil v Táboře. Tam jako student s vervou sobě vlastní zdolával cizí jazyky: němčinu, francouzštinu, angličtinu, italštinu a španělštinu. Němčinu využíval za války, když rodina směla tatínkovi, který byl vězněn v Buchenwaldu, psát jeden dopis měsíčně právě v tomto jazyce.“

Po válce vystudoval práva a na umístěnku se dostal do plzeňské Škodovky. V obchodní propagaci Škody Plzeň, kde léta pracoval, mu jazyky, které ovládal, přinesly hodně kontaktů, ale také hodně problémů. Soudruzi si říkali, o čem s nimi ten Zeman asi mluví - a zakázali mu výjezdy do zahraničí.

Až koncem šedesátých let, když se doba trochu uvolnila, mohl zase vyjet. Na veletrhy, na přednášky, konference, do Kolumbie, Francie, Belgie... ale pak přišel osmašedesátý rok. A po něm opět spadla klec. Zvlášť když na vlnách plzeňského rozhlasu v srpnu 68 nabádal ve čtyřech světových jazycích například k tomu, aby v přístavech nevykládali ruské lodě...

V dalších dvaceti letech pracoval v závětří v jednom ze škodováckých závodů, později ve Výzkumném ústavu keramiky, od osmdesátých let, když se doba trochu uvolnila, také jako soudní tlumočník, doprovázel rovněž folklorní soubor na zahraniční festivaly.

V říjnu 1989 se Dobroslav Zeman setkal ve vlaku z Berlína s jedním Čechoameričanem, který ho zapálil pro rotariánské hnutí.  Rok po sametové revoluci pak spolu se stejně nadšenými Plzeňany nastartoval činnost Rotary klubu v Plzni.  Stal se jeho prvním prezidentem, před dvaceti roky guvernérem celého česko - slovenského rotariánského distriktu.

Svět Rotary byl pro Dobroslava Zemana životadárný. Činnost v sociální a humanitární oblasti, služba mládeži, kulturně – společenské aktivity, to všechno pro něj mělo smysl. Navíc si cenil toho, že se při nich setkával se slušnými a solidními lidmi. Sám o Rotary hnutí mluvil i v našem vysílání před dvěma lety:

Pomáhat druhým je naštěstí protipólem zlu a lhostejnosti. Dobroslav Zeman má na svém kontě hodně zásluh v pomoci těm, kteří ji potřebují.

Najednou tu není. Někteří lidé jsou po svém odchodu těžko nahraditelní. On patří mezi ně. Já ale věřím, že bude nadále odněkud shora sledovat, jak si vedou jeho následovníci. Vychovával je svým příkladem dobře.

autor: Jana Kořínková | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.