Je nutné obnovovat zaniklé nádrže na Šumavě? Odborníci nejsou ve shodě

Vzduch a voda jsou základem veškerého života. Na Šumavě je naštěstí dostatečně čistý vzduch a také docela dost vody. Tedy v porovnání s jinými místy Česka nebo i střední Evropy. Ovšem vždy je možné něco zlepšovat nebo napravovat, například vrátit Šumavě vodní režim, který jsme my, lidé, narušili masivním odvodňováním. O to se Správa Národního parku Šumava snaží už od konce 90. let a v posledních třech letech opravdu velmi intenzivně v rámci projektu Život pro mokřady. Často se ale ozývají hlasy, že bychom měli pracovat na obnovení malých nádrží, tzv. klauz, které dříve sloužily pro plavení dřeva. Nejvíce se o tomto diskutovalo mezi lety 2015 až 2019, kdy celá republika zažívala extrémní sucha. Každý zadržený litr vody v přírodě se počítá, ovšem ne za každou cenu, když se nacházíme v pramenných oblastech.

„Někdy se mluví o protipovodňových opatřeních. V pramenných oblastech zadržení vody v poměrně malých objemech na začátku povodí z pohledu protipovodňové ochrany význam nemá. To povodí je totiž mnohem větší a když spadne srážka, tak se projeví úplně nezávisle na tom, jestli někde nahoře v povodí je malá nádržka. Druhá věc byla retence vody. Máme tady ale biotopy, které zadržují daleko více vody, než je schopná zadržet nějaké maličká nádržka. Mluvilo se i o tom, že budou nadlepšovat průtoky v dobách sucha. Když si to představím, tak to nadlepšení by bylo v řádu hodin, maximálně dnů, protože máme malý objem vody," vysvětluje bioložka Správy Národního parku Šumava Eva Zelenková.

Existuje ještě jeden důvod, proč neobnovovat již zničené umělé vodní nádrže. Obnovující se biotop sám o sobě dokáže zadržovat vodu přirozeným způsobem. Navíc se tam vyskytují vzácné druhy. „Z pohledu republikového ano. Z toho šumavského pohledu tam najdeme druhy, které jsou všude jinde na Šumavě. Jsou to však druhy, které souvisí s podmáčením a vlastně s rašeliněním. To je příklad Rosenauerovy nádrže, kterou v podstatě začíná Schwarzenberský plavební kanál. Na dně tam už dochází k rašelinění. Je tam spousta rašeliníků, ostřic – je to mokřad," dodává Eva Zelenková.

Možná se to může zdá na první pohled divné, ale zadržování vody v přirozeném mokřadním ekosystému je nejenom přírodně přirozené, ale také efektivnější. Malá vodní plocha má samozřejmě svůj význam, ale záleží na tom, kde. Voda v přehradě nebo v rybníku totiž nemusí znamenat to, že jeho bezprostřední okolí je plně zavodněné.