Jen promluvit, jen vyskočit. Píše se ve větě čárka před „jen“?

Tyto konstrukce s infinitivem, který má měrový význam, oddělujeme čárkou. Máme větu pupeny byly na jaře nalité, jen prasknout a to „jen prasknout“ v ní vyjadřuje, do jaké míry byly pupeny nalité. Byly nalité tak moc, až skoro praskaly. Ta částice jen v podobných případech stojí u infinitivu často. Npříklad "byl to krásný pohádkový dráček, jen začít chrlit oheň nebo jsou jako kluci z plakátu, jen vyskočit nebo v příběhu bylo několik živoucích postav, jen promluvit".

Čárku píšeme před jen: pupeny byly na jaře nalité – čárka – jen prasknout. Konstrukcí s jen a infinitivem je víc typů. Třeba infinitiv a jen ve významu odporovacím: s plotovými nůžkami vám půjde práce snáz, jen vybrat ty pravé. A opět se před slovem jen píše čárka.

Nejiné to bude i u další významové skupiny - to jsou to věty vyjadřující už ukončenou přípravu nějakého děje nebo připravenost něčeho vůbec a z ní vyplývající možný děj následný. Například - u pece bylo vše připraveno, jen začít péct nebo past už byla nastražena, jen sklapnout.

A ještě jedna významová skupina, pro kterou je charakteristické upřesňování možných dějů ve vztahu k nějaké situaci: nemohl dělat nic, jen doufat; nemůžeme jim to nakázat, jen umožnit; nechtěli nic ukrást, jen přespat u kamaráda v chatce; maso se nesmí prodávat, jen darovat. Všimněme si, že do druhé části by se dalo doplnit sloveso z první věty, ale v kladném tvaru: nemohl nic dělat, mohl jen doufat atd.