Jiří Barhoň: Co by nám dnes, třicet let po svém svatořečení, asi řekla Anežka Česká?

Padesátikorunová bankovka (ilustrační foto)
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Padesátikorunová bankovka (ilustrační foto)

Pět dní před začátkem sametové revoluce svatořečil papež Jan Pavel II. Anežku Českou. Tehdy to byla velká událost a řada věřících byla přesvědčena, že dobrotivá Anežka bděla nad událostmi, které v tehdejším Československu následovaly po 17. listopadu. Svatou Anežku připomíná ve svém fejetonu katolický kněz Jiří Barhoň. Čte Jan Čubr.

Utichly zvony, které po celé republice zněly 17. listopadu v sedmnáct hodin a jedenáct minut, aby připomněly 30. výročí naší novodobé svobody. Odezněly i všechny události a projevy s tímto výročím spojené, vzpomenete si na ně ještě? Myslím, že leckteré byly dobré a minimálně za tu vzpomínku stojí. Víte, co mě ale napadlo? Co by k tomu asi řekla svatá Anežka - to by mě fakt zajímalo! Stála na počátku těchto událostí, dívá se na nás a na celou naši zem s nadhledem a časovým odstupem, který nikdo nemáme, proto by mě ten její pohled a názor velmi zajímal.

V refrénu jedné hezké písničky, která tenkrát před třiceti lety o ní byla složena, se zpívá:

Anežko přemilá,
tvá země spanilá
v míru chce pokojně žít.

Svou mocnou přímluvou
ochraňuj zemi svou,
buď naší zbožnosti štít.

Uvedená slova dobře vyjadřují to, co svatá Anežka v nebi dělá. Prosí tam za naši zem a je štítem naší zbožnosti. Jenže jakápak zbožnost v české zemi - vždyť je v ní (a zvláště tady na Plzeňsku) dnes tak málo věřících?

Jaká? Právě taková, jakou měla Anežka! I když se měla dobře, jako královská dcera dokonce velmi dobře, ve svých modlitbách pamatovala vždy na ty, kteří takové štěstí neměli. Na chudé a nemocné, na ty nejprostší a nejubožejší lidi. A nejenže se za ně modlila, ona také pro ně dělala všechno, co mohla. Měla nabídky k sňatku od císaře i od krále, ale raději jako obyčejná řeholnice sloužila těmto prostým a chudým lidem. Ostatně i o tom se v jedné sloce zmíněné písně zpívá:

Anglický král se Anežce dvoří,
německý císař láskou k ní hoří,
nádheru může jí dát.

Ona však sobě chudobu volí,
chce hojit rány, chudé jež bolí,
pro jiné všeho se vzdát.

Myslím, že tohle by nám Anežka řekla. Abychom otevřeli doširoka svá srdce. Pak bude žít naše země v pokoji a bude se na ní snášet Boží požehnání. Lidé obdařeni Božím požehnáním zapomínají na nesvár a nenávist. Je jim jasné, že láska a přátelství je lepší než zloba a nepřátelství.

Ale možná by řekla něco úplně jiného, oni ti svatí mají totiž svůj zvláštní smysl pro humor. Třeba toto: „Po listopadu ’89 jste mě dali na padesátikorunu, to jste se teda vyznamenali - vždyť i komunisti dali krátce předtím svého Gottwalda na stokorunu! Ale mně to nevadí, já na ty peníze opravdu nejsem. Jestli mi chcete udělat radost, dejte alespoň občas tu padesátku nebo stovku, ať už je na ní kdokoli, někomu, kdo ji potřebuje více než vy. Bude dobře jemu, bude dobře vám, bude stále více a více dobře i v té naší spanilé zemi.“

Spustit audio
autor: Jiří Barhoň|zdroj: Český rozhlas Plzeň