Jiří Stočes: Historie plná osmiček. Přidá se rok 2018?

5. leden 2018
Publicistika
02582543.jpeg

Osmičky jsou naším národním osudem. Nejen ve 20. století. V počátku roku plného oslav udělá ve svém fejetonu dějinnou inventuru historik Jiří Stočes

Tak Vás, milí posluchači, srdečně zdravím v novém roce 2018 a přeji Vám i sobě, aby byl šťastný a úspěšný. Možná to moje přání zní poněkud banálně, ale přesto ho říkám s určitým rozechvěním a s nemalou naléhavostí. Ono to totiž zas tak banální není.

Průřez osmičkovým dějepisem

My Češi přece máme s letopočty končícími osmičkou bohaté historické zkušenosti. Roku 1278 padl v bitvě na Moravském poli mocný český král Přemysl Otakar II. V roce 1348 založil v Praze Karel IV. první středoevropskou univerzitu. Českým stavovským povstáním v roce 1618 začala třicetiletá válka, uzavřená v roce 1648 vestfálským mírem, který pro české země znamenal třistaletou habsburskou nadvládu. A v roce 1848 rozstřílel generál Windischgrätz svými kanóny pražské revoluční barikády.

A co teprve ve 20. století! Tam už je koncentrace zásadních historických zlomů v tzv. osmičkových letech tak nápadná, že i největší skeptik zapochybuje o tom, že by to vše mohla být jen náhoda. Roku 1918 vzniklo Československo, které právem vnímáme jako začátek naší moderní státnosti. V září 1938 se však tento stát, zrazen svými západními spojenci, začal proti vůli naprosté většiny Čechů rozpadat. Následovalo 6 temných let. A sotva pominula a obnovené Československo se z nich jakžtakž oklepalo, přišel v roce 1948 komunistický převrat a více jak čtyřicetiletá rudá totalita. Tu výrazně polidštil nadějný obrodný proces, který však v roce 1968 brutálně zarazila po zuby ozbrojená „bratrská internacionální pomoc“ Sovětského svazu a jeho vazalů. Snad jedinou výjimkou z osmičkového pravidla je pád komunismu v roce 1989.

Je co slavit, ale také nad čím přemýšlet

Rok 2018 je příležitostí si všechna tahle osmičková výročí připomenout. Oslavy vzniku Československa prý budou i v Plzni velkolepé, ale myslím, že bychom neměli zapomenout ani na ta výročí tragická. Ne z nějakého národního masochismu či mesianismu. Ani proto, abychom hledali viníky a jitřily staré rány. Spíše se ptejme po jejich příčinách a po vlastních chybách, kterým je rozumné se napříště vyhnout.

I tento osmičkový rok bude zlomový!

Ale hlavně – buďme ostražití vůči tomu, co nám tento osmičkový rok přináší. Je velmi pravděpodobné, že se o něm naši potomci budou učit v dějepise jako o dalším důležitém historickém mezníku. K lepšímu nebo horšímu? Budou ho slavit na náměstích, nebo nás budou litovat a rozebírat naše chyby? Možná si říkáte, že to příliš dramatizuji, ale já si skutečně myslím, že tenhle osmičkový rok bude pro český národ opět přelomový. Takže prosím, buďme připraveni, používejme hlavu i srdce a mysleme na naše děti a vnuky. První nástraha osmičkového roku je už za dveřmi. Ano, mám na mysli prezidentské volby.

autor:Jiří Stočes