Jiří Stočes: Muzejní noc a Noc kostelů nabízí lepší zážitky, než počítač a televize

Všimli jste si, vážení posluchači, jak nám v poslední době vzkvétá noční život? A jak je mohutně podporován a pěstován dnes už i u dětí?

Noční akce pro děti jsou dnes trendem

Když jsem byl malý kluk, tak jsme ponocovali akorát na táboře, když se dělala stezka odvahy nebo se trochu protáhnul táborový oheň. Většina mých kamarádů měla také výjimku ze spací povinnosti o Silvestra, takže mohli až do půlnoci vysedávat u televize. Já ne, brzy ráno jsme totiž s tátou pod heslem „Jak na Nový rok, tak po celý rok“ povinně vyráželi na pochod Z Bolevce do Bolevce.

Dnešní děti to mají úplně jinak. Noční hry zůstávají v repertoáru táborových vedoucích dodnes. Vedle toho však vznikla řada zcela nových nočních akcí určených přednostně právě pro ně. Velmi oblíbené jsou třeba noční prohlídky památek. Kdejaká škola dnes pořádá společné nocování tříd v budově školy pod vedením paní učitelky. Nejméně jednou ročně můžete své děti vyslat na noc do knihovny. A o nadcházejícím víkendu nás čeká v Plzni Muzejní noc a zároveň i Noc kostelů. A to nemluvím o celé řadě nočních průvodů a oslav s ohňostroji, na kterých děti také nemohou chybět.

Muzejní noc a Noc kostelů si na nezájem stěžovat nemohou

Nutno říci, že tyto noční akce jsou nejen dětmi mimořádně oblíbené. Když zůstanu jenom u nadcházející Muzejní noci a Noci kostelů, každý z organizátorů vám potvrdí, že muzea, galerie i kostely praskají ve švech. Během jediného večera zde kolikrát napočítají více návštěvníků, než kolik jich přijde v běžnou denní otevírací dobu za celý rok. Čím to je? Vstupným zdarma? Speciálně připraveným atraktivním programem? Nedostatkem času či soustředění v běžné denní době? Anebo kouzlem noci, která činí vše známé poněkud tajemným a někdy i strašidelným? Naštěstí už odpadl dříve častý motiv soutěžní, když měli jednotliví účastníci za úkol obejít a získat potvrzení z co nejvíce míst zapojených do akce. Tahle soutěž totiž do muzeí, galerií a kostelů přivedla sice poměrně hodně lidí, ovšem zpravidla jen na pár minut.

U Noci kostelů je navíc důležitý ještě jeden rozměr. Kostely dnes už snad nikdo nechce bourat jako za bolševika. Naopak, většina společnosti, ač se k víře nehlásí, vnímá, že tyto stavby k našim městům a obcím prostě patří. Zároveň ale všichni vědí, že nejde jen o jakési historické památky, ale stále také o svatostánky, místa živé víry, byť třeba nepočetného křesťanského společenství. Pro mnoho nevěřících lidí je tak právě Noc kostelů příležitostí, jak se do tohoto pro ně vlastně cizího a neznámého prostředí zcela nezávazně podívat. Třeba jen z prachobyčejné zvědavosti. 

Cílem nejsou jen zážitky

Dnešním dětem tak to jejich ponocování docela závidím a v případě Muzejní noci a Noci kostelů, které se letos sešly v Plzni ve stejném termínu, jim ho vřele doporučuji. Někde bude možná trochu tlačenice, někde Vám třeba program úplně nesedne, ale v obou případech je snadná pomoc, prostě jděte na chvíli jinam. Na výběr je toho tolik, že to stejně nemáte šanci všechno zvládnout. A nedejte na první dojem. Tam, kde je největší nával, může, ale také nemusí být to nejlepší. Někdy stačí prolézt samotné budovy a poznat jejich zákoutí. Mě třeba vloni nejvíce nadchnul výstup na střechu jednoho plzeňského kostela krátce před půlnocí… Každopádně vám garantuji více zážitků, než u počítače nebo televize.

Ovšem cílem obou akcí nejsou jen zážitky. Pracovníci muzeí, galerií a stejně tak členové církví budou mít jistě radost, když se po takovéto noci rozhodnete přijít třeba někdy i ve dne. A úplně nejdůležitější je, abychom si oné noci uvědomili, že muzea, galerie i kostely jsou pro nás užitečné a potřebné. Bez ohledu na naše zájmy, povolání či víru. Prostě proto, že jsou součástí našich životů, neboli – trochu učenějšími slovy – naší paměti, kultury a identity.