Jiří Stočes: Nové národní kulturní památky na západě Čech – jednu titul zachrání před zánikem, druhá plánuje dostavbu ambitu

9. únor 2018
Publicistika
Barokní areál kláštera v Chlumu sv. Maří na Sokolovsku

Dvě nové národní kulturní památky máme na západě Čech. Kolik jich dosud bylo ve sbírce? Plzeňský kraj měl 22 kousků, mezi nimi třeba hrad Přimda, kláštery v Plasích, Kladrubech a Chotěšově nebo Jízdárnu ve Světcích u Tachova. Karlovarský kraj měl zatím 14 národních kulturních památek – třeba zámek Kynžvart, hrad Bečov s relikviářem sv. Maura, Císařské lázně v Karlových Varech nebo Rudou věž smrti. Nováčky vítá ve svém fejetonu historik Jiří Stočes.

Poslední lednový den odsouhlasila vláda rozšíření seznamu národních kulturních památek o 19 významných poutních míst. Tyto historické objekty až na výjimky dosud vlastní římskokatolická církev a jejich stav není vždy zrovna uspokojivý. Přestup do první památkářské ligy pro ně znamená za prvé výrazně lepší vyhlídky na financování oprav a údržby, navíc pod exkluzivním dohledem odborníků.

Za druhé jde o určitou satisfakci. Sekularizovaný stát doceňuje význam poutních památek, a to i přesto, že pro drtivou většinu obyvatelstva ztratily svůj původní smysl.

Do třetice – udělení prioritní památkové ochrany významným poutním místům je důležité i z hlediska ochrany kulturní krajiny. Právě barokní poutní kostely jsou totiž jejími tradičními dominantami.

Chlum Svaté Maří potřebuje opravy

Mezi zmíněnými 19 poutními místy Čech a Moravy nalezneme i dvě ze západních Čech. V Karlovarském kraji je to poutní kostel v Chlumu Svaté Maří s přilehlým proboštstvím řádu křížovníků s červenou hvězdou.

Poutní tradice tohoto místa sahá hluboko do středověku a zejména v barokní době sem proudila procesí z Čech, Bavorska i (jinak převážně protestantského) Saska. Impozantní barokní přestavbu areálu provedl Kryštof Dientzenhofer, architekt pražské Lorety či Břevnovského kláštera a otec ještě o něco slavnějšího Kiliána Ignáce. Po odsunu zdejšího německého obyvatelstva a následném převzetí moci ve státě komunisty dostal rozsáhlý církevní objekt pořádně zabrat.

Čtěte také

Nejprve zde byla dělnická ubytovna blízké elektrárny Tisová, později depozitáře církevního umění. Roku 1992 se objekt vrátil do správy křížovníků s červenou hvězdou a započalo se s opravami. Jejich intenzita však byla přímo úměrná finančním prostředkům, které se řádu podařilo shromáždit. Zejména budova proboštství je tak doposud ve velmi špatném stavu. Zařazení Chlumu Svaté Maří mezi národní kulturní památky je pro toto místo skutečně velkou pomocí a vzpruhou.

Mariánská Týnice chce stavět

V Plzeňském kraji se novou národní kulturní památkou stalo cisterciáckého proboštství Mariánská Týnice u Kralovic. I toto místo bylo v barokní době cílem mariánských poutí, i zde můžeme obdivovat mimořádnou architekturu, jejímž autorem byl další z geniálních barokních stavitelů Jan Blažej Santini-Aichel. Jinak se ale tato poutní památka těm ostatním poněkud vymyká. Již dávno nepatří církvi. Sídlí zde Muzeum severního Plzeňska spravované Plzeňským krajem.

Současná podoba barokního komplexu v Mariánské Týnici na severním Plzeňsku

Oproti Chlumu Svaté Maří je také tento objekt ve výrazně lepším stavu. Přitom i zde to svého času vypadalo tristně. Zkázu započal už kníže Metternich, který počátkem 19. století koupil panství zrušeného plaského kláštera cisterciáků a proboštství v Mariánské Týnici využíval k hospodářským účelům. Změnu nepřinesl ani vznik Československa, takže počátkem 20. let 20. století se kopule kostela zřítila.

Čtěte také

Za záchranu památky vděčíme iniciativě místních obyvatel, v níž se výrazně angažoval architekt Hanuš Zápal. Od roku 1952 je objekt sídlem nově vzniklého muzea, zároveň zde však byl i vojenský sklad. Teprve od 90. let dochází k obnově celého areálu, na níž má zásadní podíl dlouholetá ředitelka muzea Irena Bukačová. Furiantským kouskem bylo osazení kopie zřícené barokní kupole kostela v roce 2005. A zcela nedávno byl schválen projekt dostavby východního ambitu, který Santini zamýšlel, ale už nestihl realizovat.

Poněkud nezvyklé památkářské dilema

Tento záměr nalezl mezi památkáři své příznivce i odpůrce. Lze vůbec dostavovat památky, které v minulosti fakticky neexistovaly? Může být onen nový ambit, byť postavený podle původního záměru architekta a s ohledem na tehdejší stavební postupy, označován za historickou památku? A neotevře tento precedens vrátka „dostavbám“ dalších památek, jako třeba nedávno nadhozené doplnění druhé věže kostela sv. Bartoloměje v Plzni…

Když projekt dostavby ambitu posuzovala rada Národního památkového ústavu, prošel v poměru 10:7. Sám bych hlasoval spíš proti, s výsledným rozhodnutím se ale dokážu celkem snadno smířit. Jen bych přál podobné dilema těm desítkám, ne-li stovkám památek v kraji, u nichž se proces chátrání stále nepodařilo zastavit.

autor:Jiří Stočes
  • Publicistika