Jiří Stočes: V Bavorsku nepotkáte vietnamské obchůdky. Bohužel

Letos v létě jsem s rodinou podnikl několikadenní výlet na kolech přes hřeben Českého lesa. Vyjeli jsme z Bělé nad Radbuzou a vystoupali do zaniklé obce Pleš těsně u hranic. Odměnou za několikakilometrový krpál, který nás netrénované donutil slézt z kol a tlačit je vedle sebe, nám byly idylické pastviny a uprostřed nich prosperující hospůdka v jediném nezbořeném domě bývalé vsi. Kromě něj bylo v obci nedávno postaveno několik nových rekreačních domků. Povídání o této i okolních zaniklých vsích si ale schovám na někdy příště. Dnes bych se chtěl podělit o jinou zkušenost.

Na nákup jedině autem

Nasyceni a pokocháni pohledem do kraje jsme sjeli asi kilometr a půl z kopce a byli v Německu. První dvě vesnice byly ze sedla kola jako malované, tak jak jsme v Bavorsku zvyklí. Poté nás uvítalo městečko Schönsee se známým česko-bavorským centrem. Přímo při vjezdu na podlouhlé náměstí nás zaskočilo několik zanedbaných domů, ba i jeden zcela opuštěný a zchátralý a jedno bouraniště přímo pod kostelem.

Druhé nepříjemné překvapení byl zavřený obchod s potravinami. Prodejen s pečivem tu sice bylo hned několik, ale vše ostatní bylo možné nakoupit pouze v supermarketu nejmenovaného řetězce na kopečku za městečkem. Přístupová cesta k němu se omezovala na rušnou silnici, tedy samozřejmě až poté, co opustila zastavěné území, kde byly chodníky (místy úzké, ale přece). Je ovšem pravda, že jsme byli asi jediní, kdo tam chodil nakupovat pěšky, všichni ostatní – mladí i staří – jezdili výlučně auty.

Do Schönsee kdysi vedla lokálka z Nabburgu, ovšem ta už je dávno zrušená a místo ní je parádní cyklostezka, kterou jsem také využili. Stará paní, u níž jsme v Schönsee bydleli, té lokálky dodnes lituje a myslím, že má plnou pravdu, když říká, že dnes už by to Němci neudělali. Spojení s Nabburgem i o něco bližším Oberviechtachen zajišťují autobusy, ovšem ty jsou využívány víceméně jen školní mládeží, takže v době prázdnin jedou jen třikrát denně.

Vyšperkovaná náměstí zejí prázdnotou

V obou uvedených městech nás poněkud zaskočilo, že jejich náměstí jsou kolem poledne takřka liduprázdná. Na zahrádkách restaurací nikdo neobědvá, ba někde tyto zahrádky ani nejsou pro hosty připraveny. Normálních obchodů tu také mnoho nepotkáte. Nevím, možná se to změní večer, ale přes den mají místní podle všeho jen pramálo důvodů do centra města chodit. To i v tom Schönsee bylo rušněji.

Zejména Nabburg má přitom nádherné historické centrum na kopečku i s dochovanými městskými branami a velkou částí hradeb. Kromě pár úředníků z radnice, případně turistického centra a muzea v něm ovšem potkáte jen bloumající turisty. Ti všichni pak obědvali v kavárně, v níž dělají i pizzu a špagety, protože dvě „klasické“ restaurace na náměstí sice mají krásné truhlíky s muškáty v oknech, ale jinak při pohledu zvenčí nejeví známky života. A když jsme si chtěli koupit docházející mýdlo, opět jsme museli dojít až na kraj města do nákupního centra. Ostatně pouze zde také sídlí pošta, kde se daly koupit známky na pohledy.

Dorazilo mě pak nabburské nádraží bez personálu, na němž nebyly k nalezení ani odjezdy vlaků. Patrně je někdo strhl, ale zjevně nikomu nechybí, všichni přeci mají chytrý mobil, s nímž se připojí k internetu... Jen pro úplnost dodávám, že Nabburg má přes šest tisíc obyvatel, tedy více než naše Horažďovice, Kdyně, Planá nebo Horšovský Týn.

Važme si vietnamských obchůdků

Viděli jsme samozřejmě i mnoho pěkného a zajímavého. Právě zmíněnými postřehy bych ale chtěl ujistit všechny obyvatele českého pohraničí, že i když příjmy obyvatel na bavorské straně jsou samozřejmě i nadále vyšší než u nás, i tam mají své problémy. I tam se venkov vylidňuje a bojují o každého turistu. I tam se najdou staré a opuštěné domy. I tam je mizerná dopravní obslužnost a bez auta to v podstatě nejde. Zkrátka ani bavorské příhraničí rozhodně není ráj na zemi. Važme si proto každé naší fungující hospody, v níž se dá naobědvat. A každého vietnamského obchůdku v našich obcích a malých městech. Několikrát jsem si na ně v tom bohatém Bavorsku s vděčností vzpomněl…