Jiří Vondráček: Vztahy s Helenou už neřešíme
Na svém kontě má mnoho hitů jako třeba Máš chuť majoránky nebo Copacabana, kterou zpívala jeho sestra. Teď se soustředí na další ročník hudebního festivalu Porta.
Skladatel a muzikant Jiří Vondráček má pestrý umělecký život a raději vidí věci z té lepší stránky. „Asi to tak mám, já i při fotbalové repríze věřím, že ten gól dáme,“ směje se. Prošel několika kapelami, nahrál asi 400 písniček a je také velkým podporovatelem české hudby a spolupořadatel festivalu Porta. „Letošní ročník se koná 1. až 3. července v Lesním divadle v Řevnicích. Tam je nádherná akustika a ty písničky tomu místu sluší.“
Z Porty vzešla taková jména, jako jsou Karel Plíhal, Pavel Žalman Lohonka, Rudolf Křesťan nebo bratři Nedvědové. „Dřív to byla opravdu jedna z mála možností, jak na sebe upozornit. A všichni se tam dodnes rádi vrací a vzpomínají na to. Porta je naše,“ usmívá se Jiří Vondráček.
Festival je zaměřený na folk a country a přihlásit se můžou všichni zpěváci, kteří mají v repertoáru tento žánr. „Někdy je tam i trochu etna, někdy i trochu jazzu, ale popina nebo dance patří do jiných soutěží. Portu děláme ve spolupráci s Českým rozhlasem Region.“
Pro Lucku skládám trochu jinak
Jiří Vondráček je otcem úspěšné Lucie Vondráčkové. Jeho písně tvoří převážnou část jejího repertoáru. „Ten způsob skládání je v tomto případě jinej než u jiných zpěváků. Když jsem chtěl nějakému zpěvákovi dát příležitost, aby hrál píseň ode mě, tak jsem mu ji musel složit. U Lucky to bylo tak, že já měl plný šuplík nápadů, tak jsem vždycky něco vzal a zahrál a ona sama řekla, co se jí líbí.“
Takhle jí skládal písničky od doby, co jako dítě uváděla televizní pořad Marmeláda. Prozradil ale i kuriozitu: „Na jednu písničku jsme čekali deset let. Měla podařený motiv, ale já nevěděl, jak dál. Myšlenka tam byla, ale byl jsem svou ženou zavolán k obědu, a pak jsem deset let nemohl na tu myšlenku navázat,“ směje se.
Se svoji manželkou, textařkou Hanou Sorossovou, vytvořili umělecký tandem. „Když Lucka uváděla Marmeládu, z jednoho vydavatelství chtěli, abychom jí udělali CD. Ale neměli jsme texty. Vyhlášení tehdejší textaři přinesli texty vhodné přece jen pro starší. Nakonec moje žena řekla, že to zkusí. A hned první text se mi moc líbil. Tak už to dopsala celé a od té doby jsme začali spolupracovat. Ale píše i pro jiné, psala třeba pro Argemu. Už má na kontě asi 450 písniček.“
Vztahy s Helenou už neřešíme
Hana psala i pro Helenu Vondráčkovou. Je obecně známo, že jejich vztahy jsou na bodu mrazu, a už to bude 20 let. „K žádnému posunu nedošlo. Může nás to ve skrytu duše mrzet, ale takhle to bylo z určité strany naplánované. Byli jsme kamarádi 50 let a najednou se Helena nechala přesvědčit, že to s ní nemyslíme dobře. Ale už to neřešíme. Stává se to v mnoha rodinách, že se sourozenci rozejdou. Zkusil jsem udělat vstřícný krok, ale měl jsem pocit, že jsem narazil na zeď.“
Jako velký podporovatel české hudby byl 22 let předsedou Svazu autorů a interpretů (SAI) a má radost, že se podařilo prosadit některé hudební pořady do českého éteru. „Byly to různé hitparády. Ve Folkparádě jsme vymysleli systém střídání moderátorů, což bylo jiné než třeba Česká dvanáctka, kterou uvádí Martin Hrdinka a dělá to moc dobře. A vlastně taky vznikla na náš popud. Jinak ta podpora takhle není vidět, je to jako když stavíte barák a postavíte základy a rozvedete elektřinu. Není to vidět, ale je to strašně důležitý.“
Podporoval tehdy neznámou Lucii Bílou. Proč to původně nechtěl dělat? Jak se muselo transformovat jeho kvarteto Vokobere po smrti Tomáše Berky přímo na pódiu? Jak se jmenuje písnička, kterou skládal zmíněných deset let? A jak snášel, že dceru i vnuky má v Kanadě a co je paradoxně naučil? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.