Jsme tady velká divadelní rodina, říká principálka ostrovských ochotníků
Ochotníci Ostrov, jak se jmenuje amatérský divadelní soubor z Ostrova u Karlových Varů, se hrdě hlásí k tomu, že pokračují v tradici z roku 1810. Tehdy založil ve městě divadelní soubor lékárník Erasim Schmidt, a to v hostinci U Zlatého lva. S ostrovskými ochotníky si zahrál na jejich "pražském turné" i herec Ladislav Pešek.
"V současnosti máme 28 aktivních členů. V listopadu jsme odehráli premiéru hry Josefa Strácy Ilka Kraviny sametové revoluce a teď připravujeme komedii Josefa Berana Nejlepší jsou studený," připomněla nejnovější počiny souboru principálka Kateřina Franka Halová. Před časem vystřídala dlouholetého vedoucího souboru Jana Mareše, který zůstává ve svých osmdesáti šesti letech režisérem souboru, se kterým chystá na 22. února premiéru zmíněné hry nejen o tchýních Nejlepší jsou studený.
"Divadlo mě drží. I když už mám různé bolístky, jsem díky němu trošku fit," svěřil se Jan Mareš. Už od střední školy má k divadlu blízko i principálka. "Sešla se nás tady v Ostrově úžasná banda. S oblibou říkám, že jsme tady taková jedna divadelní rodina. Jsem za ty lidi strašně vděčná a už jenom kvůli nim sem chodím hrozně ráda," vyznala se Kateřina Franka Halová.
Ostrovští ochotníci mají na repertoáru další čtyři večerní hry a stejný počet pohádek. Mezi nimi i několik autorských, třeba Piráti z Ostrova od Lena Aneer Pintnerové s písničkami Milana Kata Veselého. Domovskou scénou divadelníků z Ostrova je tamní kulturní dům, kde i zkouší, a který v současné době prochází rekonstrukcí. "V únoru budeme hrát v Krásném Lese, jinak jezdíme i po okolí, do Kyselky, Karlových Varů, Sadova, ale hráli jsme třeba i v Kašperských Horách," připomněla principálka.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
