Kalamity přichází na Šumavu pravidelně. Přírodě pomáhají k různorodosti

1620, 1690, 1720, 1780, 1820, 1870, 1920, 1990 - to jsou období, kdy v horských smrčinách na Šumavě odumřelo větší množství dospělých smrků. Často je vyvracel silný vítr, nebo zahubil lýkožrout smrkový. Horské smrky odumíraly v minulosti poměrně často a ve stejnou dobu na různých plochách. Zjištěné roky se navíc statisticky významně podobaly rokům, kdy víme, že se na Šumavě vyskytla vichřice.

„To jsou období, kdy tady na Šumavě odumřelo nejvíc stromů – ony odumíraly i jindy, ale tohle byl vrchol – něco, jako jsme pozorovali po orkánu Kyrill. To jsme zjistili analýzou letokruhů z těch stromů, které přišli po té disturbanci, nebo které to přežily. Tyto stromy totiž najednou začaly mít hodně světla a začaly rychle přirůstat,“ vysvětluje Vojtěch Čada z České zemědělské univerzity z Prahy, který byl součástí týmu odborníků, jenž na různých místech Šumavy odebíral vzorky z uschlých stromů a zjišťoval z jejich letokruhů historii daného porostu.

Kar Plešného jezera, kde byl nalezen nejstarší smrk prošel disturbancí na začátku 21. století|foto: Štěpán Rosenkranz

Právě při tomto výzkumu tým narazil na nejstarší smrk střední Evropy, v karu Plešného jezera, který má více než 630 let. Z tohoto výzkumu pak vzešla jedna zásadní věc a to, že v určitých, vcelku pravidelných periodách dochází na Šumavě k většímu rozpadu lesa, a to díky povětrnostním vlivům nebo gradací kůrovce. Přitom vždy došlo k přirozené a překvapivě rychlé obnově lesa.

„Takhle ten les funguje a my s tím nic moc nenaděláme, pokud tady chceme mít přirozené lesy. A je to věc na zamyšlení, protože smrt prostě patří k životu,“ říká Vojtěch Čada.

Odborníci ale zjistili ještě další věc, že z hlediska odumírání horských smrků na Šumavě bylo 20. století nezvykle klidné, o to víc stromů pak bylo na konci 20. století ve stavu, kdy je může zahubit lýkožrout nebo vyvrátit vítr. Díky této prodlevě se lidem vytratily z paměti velké vichřice a gradace lýkožrouta, ke kterým docházelo naposledy v 19. století. Je tedy jisté, že další kalamitě se Šumavě určitě nevyhne, je jen otázka kdy přijde a jak velká bude. V každém případě to pro přírodu nebude katastrofa.