Karel Čapek: Ukradený kaktus. Příběh o vášnivém a ušlechtilém zloději kaktusů

Karel Čapek miloval detektivky jako čtenář, jako autor i jako literární teoretik. Jeho esej Holmesiana, která vyšla poprvé časopisecky v roce 1924, později pak v knize Marsyas čili Na okraj literatury, byla první ucelenou teoretickou statí na téma detektivního žánru u nás. Detektivka podle něj nepatří mezi nízkou a nekvalitní literaturu, na čemž se shoduje se svým anglickým kolegou i oblíbeným autorem detektivek Gilbertem K. Chestertonem. O detektivní žánr se Čapek podle vlastních slov pokusil už dříve. „Já sám jsem se už kdysi pokusil napsat svazek detektivních novel; myslil jsem to docela poctivě, ale nakonec z toho vyšla knížka Boží muka. Pohříchu nikdo v ní neviděl detektivky. Patrně se mi to dost nepovedlo.“ Napsat detektivky, které budou za detektivky považovat i čtenáři, se mu povedlo na konci 20. let. Povídky vycházely nejdříve v Lidových novinách. „Než jsem se pustil do psaní, uvědomil jsem si svůj úkol velice vážně. Musil jsem si klást otázku, co je to naše čtenářská obec; že to není tak jako psát krásnou literaturu pro nějaké dvě tisícovky vybraných čtenářů, že tu stojím před šedesáti tisíci čtenáři novin a že mezi těmito šedesáti tisíci jsou i lidé mladí a děti a že tu je přede mnou těžký morální úkol a veliká zodpovědnost, zvýšená množstvím čtenářstva.“ Knižně vyšly Čapkovy detektivní Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy v roce 1929. O tři roky později napsal Karel Čapek už jako úspěšný autor několika desítek detektivních povídek další teoretickou stať O detektivkách.