„Když nebudeme dodržovat pravidla, nebudeme žít v hezké zemi,“ říká Michal Horáček a varuje před lhostejností

31. říjen 2016

„Svět nepatřil nikomu, kdo nebyl hráč,“ zpívá se v písničce, která by jednou měla zaznít na pohřbu Michala Horáčka, který ji otextoval. Shrnuje prý jeho životní zkušenost a přesvědčení. S duší hráče, který vše do jisté míry posuzuje jako sázku, hodlá bojovat o prezidentský úřad. Jak se domnívá, hráčské návyky mu mohou jen pomoct. Jaké má ideály? Proč minulé prezidentské volby přirovnává k Superstar? A co mu poradil řezník z Bruntálu?

Když se do něčeho pustí, rozhodně nepodcení přípravu. Přesně k takovým lidem Michal Horáček patří a důkazem může být i někdejší sázka o milion korun. Poté, co začal trénovat pod dohledem odborníků a nic neponechal náhodě, porazil kolegu v běhu na pět kilometrů a sázku vyhrál. „Mě baví běhat na dlouhé tratě. Potřebují rozvržení sil, vytrvalost a urputnost. To se mi vždycky líbilo,“ přiznává a i v případě prezidentských voleb, ve kterých hodlá kandidovat, si uvědomuje, že štěstí přeje připraveným.

„Podstupuji mnoho soukromých přednášek a vybírám si lidi, které v českém prostředí považuji za odborníky a autority.“ Přibližně z dvacítky takových přednášek ho přitom nejvíce zaujala ta v podání Magdy Vášáryové o zemích Visegrádské čtyřky.

Dají se při prezidentské kandidatuře zúročit hráčské návyky?

„Člověk si osvojil to, že pravidla musíte znát, musíte je ctít, to znamená chovat se podle nich. Naše společnost trpí právě tím, že pravidla se vesměs málo dodržují. Společnost, která se skládá z lidí, kteří nemají herní zkušenost, proti tomu velmi chabě protestuje, pokud vůbec. Společnost si musí vynutit dodržování pravidel, protože jinak se zhroutí do lhostejnosti a neakceschopnosti. Nebudeme žít v hezké zemi, když nebudeme dodržovat pravidla. Já bych se zásadním způsobem chtěl přičinit o to, abychom znovu získali úctu k pravidlům a aby celá společnost důsledně a energicky vyžadovala jejich naplňování, zejména u našich politických představitelů.“

Minulé prezidentské volby: „Česko hledá Superstar“


Jak Češi smýšlejí o prezidentské funkci? Na základě rozhovorů s občany dospěl Michal Horáček k tomuto závěru:
„Lidé funkci prezidenta republiky přikládají ještě větší váhu, než v našem ústavním systému má. Přikládají jí váhu symbolickou. Pro ně je hlava našeho státu důležitou osobností. Myslím, že vesměs doufají, že takový člověk poskytne nějaký vzor v tom smyslu, aby mohli říct svým dětem „podívej se, to je pan prezident, poslechni si ho a chovej se tak jako on“. To je ale nesmírný úkol pro jakéhokoliv člověka. A téměř nenaplnitelný. Ten člověk ale musí vědět, že má takový úkol, a snažit se o to.“

První přímou volbu prezidenta v ČR Horáček považuje za jakýsi nultý ročník, kdy se s tímto typem rozhodování veřejnost spíše seznamovala. „Měli jsme dojem, že se to má dělat jako Superstar. V televizních debatách vůbec nešlo o fundamentální vážné věci, o střet argumentů a vizí. Tam to bylo všechno takové bonmotové a doufám, že v příštích prezidentských volbách to takové nebude.“

Proč vůbec kandidovat?

„Strávil jsem většinu života jako občan gubernie východní velmoci, ponížený okupací, ponížený tím, že jsme museli vyznávat hodnoty, které nám nejsou vlastní. A to bylo potupné. Nechci, aby se něco takového opakovalo,“ přibližuje Horáček motivy, které ho vedly k prezidentské kandidatuře. „Jsme součástí euroatlantického prostoru, máme své spojence, kteří mají stejné ideály jako my. Ideály liberální demokracie, právního státu a úcty k jednotlivci. Jedině taková spojenectví garantují naši národní existenci. A my musíme být dobrými partnery svým spojencům. Začíná se jevit, že bychom se naopak mohli stát těmi, jejichž prostřednictvím se ty vazby zvenčí oslabí. Jako když máte hráz z kamenů a vyndáte jeden kámen, tak ta hráz se pak může poničit nebo úplně zhroutit.“ Právě prostřednictvím prezidentské kandidatury je Horáček připraven bojovat za zmíněné ideály.

Kdo koriguje Horáčka? Intelektuálové i řezník

Když nosíval nové písňové texty Petru Hapkovi, ten je v rámci pracovního procesu začal zpochybňovat a postupně tak vznikalo výsledné dílo. Horáček se ale vždycky snažil ctít mez, za kterou nepůjde. Hranici, za kterou neustoupí. Podobně přistupuje ke svému aktuálnímu angažmá. Kandidát na prezidenta by podle něj měl mít vlastní názor, vizi a přesvědčení. Na druhé straně ale dodává: „Člověk musí být otevřený kritickému zkoumání svých činů z okolí. Jednak od hlav študovaných, ale zejména od dalších lidí, kteří mají stejné hlasovací právo jako hlava študovaná.“ Od takových lidí prý slyší korekci rád. Zvlášť když ji lidé řeknou takzvaně „napřímo“. Zmiňuje se tak třeba o řezníkovi z Bruntálu, podle něhož by prezident neměl být jen kladečem věnců, ale měl by energicky stavět a prosazovat svou vizi.

Nenávist. „Kdo ji nevydrží, ať nekandiduje!“

„Je hodně nenávisti mezi námi. Chci se vynasnažit, aby jí ubylo,“ říká Michal Horáček v reakci na to, že teď kromě kritiky a rozdílných názorů veřejnosti často čelí i vulgaritám, které doprovázejí příspěvky a komentáře zveřejněné na internetu. „Člověk, který kandiduje, musí počítat s tím, že bude zahrnut nenávistí. Musí tomu čelit, musí se jí vystavit. Kdo není schopen tohle vydržet, ať nekandiduje,“ uznává. Reaguje však pouze na podněty, které nejsou plné vulgarismů a lží, a diskusi se nebrání: „Spor je plodný. Jenom ve sporu můžeme hledat nějaké cesty dál.“

„Naučíme vás mluvit.“ „Díky, nechci.“

„Ozvalo se mi mnoho PR agentur. Ale také mnoho lidí, kteří mě chtěli naučit jevištní mluvu a dikci a chtěli mě nějak předělat,“ přibližuje Michal Horáček, co se kolem něj děje v posledních týdnech. „Já můžu kandidovat jenom jako Michal Horáček, ne jako někdo jiný, jako nějaký reklamní panák. PR agentury rozhodně odmítám. Žádné si nikdy nenajmu. Jaká PR agentura? To je manipulace, v podstatě podvod. V přímě volbě chci mluvit přímo s lidmi,“ vysvětluje svůj postoj a na adresu svých řečnických schopností připojuje: „já bych asi potřeboval lepší mluvu, to připouštím. Nejsem školený herec, ani jsem nikdy nepodstoupil kurzy řečnictví. Ale teď už je pozdě. Teď jsou důležitější ideje, myšlenky, než doslovování koncovek.“

Poslechněte si celý rozhovor s Michalem Horáčkem.
Spustit audio