Ke vzniku O Roma vakeren nám poblahopřál i prezident Václav Havel, vzpomíná Emil Baláž

5. listopad 2022

Jedním z těch, kteří pořad O Roma vakeren od začátku připravovali, byl redaktor Emil Baláž. U příležitosti výročí zavzpomínal, jak v roce 1992 vznikla Romská redakce a jak tehdy vypadala rozhlasová práce.

Emil Baláž

Emil Baláž byl po převratu v roce 1989 tajemníkem pro sociální záležitosti v Romské občanské iniciativě. Z jejího programu také vzešla myšlenka na založení romských médií. O možnosti vysílání na vlnách Českého rozhlasu se Emil Baláž dozvěděl od tehdejší členky Rady Českého rozhlasu Nelly Rasmussenové:

„Ona byla cestovatelka, spisovatelka a etnoložka. Od ní jsme se dozvěděli o možnosti vysílání na Českém rozhlase.” 

V té době byly v Československu velmi časté rasistické útoky na Romy. Rozhlas proto v říjnu 1991 uspořádal debatu na toto téma v rámci pořadu Radiofórum. Ředitelem rozhlasu byl v té době Peter Duhan.

„Měli jsme to štěstí, že hned po Radiofóru si nás zavolal. Popovídali jsme si o tom a on řekl, že možnost vysílání velmi kvituje. Ještě v tom roce jsme natočili pilotní vánoční pořad. Pozvali jsme si pár Romů, vyprávěli o tradičních romských Vánocích na Slovensku a k tomu se samozřejmě pouštěly písničky. Všem, kteří o tom mohli v rozhlase mluvit, se to hrozně líbilo.”

Začátek vysílání

A téměř o rok později, 1. listopadu 1992, odstartovalo vysílání pořadu O Roma vakeren. S názvem, který v romštině znamená Romové hovoří, přišel právě Emil Baláž.

„Volal jsem Ondrovi Giňovi, který byl poslancem České národní rady, a vyprávěl jsem mu, jak vzniká nová relace v Českém rozhlase a že mě napadl název O Roma vakeren. A on na to, že to je výstižné.”

Spolu s Emilem Balážem tvořili kolektiv redakce Jarmila Balážová, Jan Kubíček, Ondřej Giňa, Iveta Pečenková, Judita Bednářová a Vojtěch Lavička. Aby mohli pořád připravovat, museli se mimo jiné naučit pracovat s nahrávací technikou.

„Dostali jsme každý svůj magneťáček, ale vůbec jsme s ním neuměli. Takže jsme začali experimentovat. Natáčeli jsme sami sebe, vychytávali intenzitu hlasu, naučili jsme se pracovat s mikrofonem, atd.”

Při stříhání pomáhal Emilu Balážovi jeho hudební sluch:

„Dřív se točilo na kotoučové magnetofony, takže my jsme měli takové pásy, ze kterých jsme stříhali to, co jsme natočili a jak jsme to potřebovali. Opravdu k tomu byli takové nůžky. Jak máme stříhat nás učil kolega z ústeckého rozhlasu Jan Kubíček. Jenže tím rozhlasáckým stylem, který já jsem nepochopil, nevěděl jsem, o co jde, takže jsem to stříhal jako muzikant, podle toho, jak jsem ta slova slyšel.”

Gratulace od Havla povzbudila

Ze všech témat Emila Baláže asi nejvíc bavila kultura a rozhovory s hudebníky. Stejně tak rád vzpomíná, jak si při přípravách prvního vydání O Roma vakeren pozval k rozhovoru Michaela Kocába, tehdejšího poradce prezidenta Václava Havla:

„Pan prezident nám tehdy poslal takový pozdrav, právě po Michaelu Kocábovi. Stálo v něm, že nám přeje hodně štěstí a úspěchů a že je rád, že to médium vzniklo a že bude v našem jazyce. Z toho jsme měli obrovskou radost.”

Z redakce O Roma vakeren se postupně stával tým zkušených rozhlasových redaktorů.

„Na člověka tady dopadlo spousta povinností. Musel se vyrobit hodinový pořad, který měl své rubriky - Historii, Hudební blok, Poznámku týdne, Zpravodajství z krajů a z republiky. Každý týden jsme vlastně rodili dítě, úplně nové, se vším všudy. Takže to bylo strašně příjemné, ale zodpovědné zároveň, protože šlo o veřejnoprávní vysílání a muselo to být bezchybné a na úrovni.”

Nejen zábava, především zodpovědnost

Témat pro jednotlivé příspěvky bylo mnoho a romská redakce dobře věděla, jak s nimi chce pracovat:

„My jsme to nepitvali tak, abychom vyrobili nějaký monotónní pořad, ve kterém bychom každý týden brečeli nad tím, že je u nás rasismus. Ne. My jsme ukazovali, že jsme lidi, kteří něco umí, že máme kolem sebe kulturu, že máme kolem sebe nějaké tradice, že máme  média a že se v tom umíme pohybovat.”

Na závěr Emil Baláž dodává:

„Práce na O Roma vakeren mi dala pocit, že jsem v České republice opravdu doma.”

Více o tématu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

zlenice.jpg

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...