Ke zrušení roboty došlo až po několika selských vzpourách

Zákon to ukládal zejména vesničanům, baráčníkům, podruhům ale i statkářům a chalupníkům, tedy souhrnně řečeno nevolníkům. Povinnost roboty ležela na gruntě, nikoli na lidech, bylo tedy jedno, kdo práci zastal. Obvykle čeledín nebo děvečka. Mohlo se jednat o pletí, orání, setí a sklizeň pole, ale i jiné činnosti.

Před třicetiletou válkou se robotovalo nanejvýš 20 dní v roce, ale po roce 1620 se rozrostl majetek vrchnosti a ubylo pracovní síly, tedy mužů, kteří zahynuli ve válce. Pracovalo se od rozbřesku do soumraku, což v létě často znamenalo pracovat déle než 16 hodin denně.

V průběhu 17. a 18. století došlo kvůli tomu k několika selským vzpourám, které vedly tehdejší panovníky Marii Terezii a následně Josefa II. nejdřív k omezení roboty, a pak úplnému zrušení nevolnictví v roce 1781. Od té doby můžeme na několika místech naší země najít památníky zrušení roboty nebo poddanství. Například v Nové Vsi u Světlé nad Sázavou, u města Písku, v Průhonicích u Prahy nebo v Nové Vsi u Teplic.