Kotník už čtyřicátníka Pavla Horvátha na hřiště asi nepustí. Láká ho trénování

22. duben 2015

Pavla Horvátha jste na fotbalovém hřišti nikdy nepřehlédli. Ať už - jak on sám - říká kvůli jeho vizáži, nebo kvůli jeho hráčskému umění. Záložník Plzně dokončuje svoji poslední ligovou sezonu, právě dnes slaví čtyřicáté narozeniny.

„Někdy večer a někdy ráno se na čtyřicet cítím, co se ale týče myšlení, tak se na tenhle věk necítím,“ říká Pavel Horváth, který hraje na profesionální úrovni 22 let.

Během nich si splnil svůj sen nastoupit za reprezentaci, hrál Ligu mistrů, v Česku nastupoval ve velkých klubech, jako je Slavia nebo Sparta, a poslední úspěšné fotbalové roky pak tráví v Plzni. Hrál ale i v Portugalsku za Sporting Lisabon a také si vyzkoušel angažmá v Japonsku.

„Když se bavíme s fyzioterapeutem a dalšími odborníky, tak se divíme, jak jsem to se svými fyzickými proporcemi a plochými nohami mohl do čtyřiceti vydržet. Možná by to bylo zajímavé na nějakou studii,“ usmívá se Pavel Horváth, který prakticky nikdy nepatřil k hráčům s atletickou postavou.

Fotbalové myšlení ale prokazoval pokaždé, když se objevil na trávníku, a byl klasickým tvůrcem hry. Teď na závěr hráčské kariéry má ale potíže s kotníkem a do konce sezony už se na hřiště možná nedostane.

Čtěte také

„Mám hendikep, který mě hodně limituje, vypadá to, že svou kariéru dojedu na kole a doplavu. Jen abych byl v kolektivu, zase se mi ale nechce opouštět šatnu v tomhle stavu. V létě to končí, ale pořád chci být u toho,“ svěřuje se bývalý reprezentant.

Na konci letošní sezony by ještě rád oslavil s Plzní ligový titul. Pak už bude poznávat novou část života.

„Třetinu života jsem v podstatě strávil s vědomím, že druhý den půjdu na trénink a za další dva dny hrajeme. Mám naplánovanou budoucnost, nicméně nevím, jak dlouho to bude spojené s Viktorkou, trénováním nebo prací v klubu,“ říká Pavel Horváth.

Trénování čtyřnásobného držitele ocenění Osobnost ligy láká, zajímalo by ho vidět fotbalový život i z druhé strany a pracovat s hráči. Nejdříve si ale musí dodělat trenérskou licenci, a kvůli ní se začal znovu učit.

„Čím víc toho čtu, tím méně toho vím. Jsem sám zvědavý, jak na přijímačkách dopadnu. Pokud to neudělám, tak se svět nezboří. Můžu se o to pokusit později,“ dodává se svým typickým nadhledem bývalý hráč Sparty, Jablonce, Slavie, Teplic, Sportingu Lisabon, Galatasaraye Istanbul a Kóbe.

autoři: mva , Petr Hašek
Spustit audio