Kraslice s africkými ethno motivy mohou být celoroční dekorací

Za klasickou malérečku velikonočních kraslic se nepovažuje, přestože malování vyfouknutých vajíček se věnuje po 12 měsíců v roce. Přivedla ji k tomu její umělecká tvorba. „Jak vidím hezké vajíčko s hezkou skořápkou, v pěkné barvě, tak musím malovat. Velice se mi líbí tetování a pracné vzory,“ svěřuje se umělkyně. Inspiraci čerpá všude, od přírodních národů Afriky, novozélandských Maorů, v české přírodě, z Ladových obrázků, ale třeba i ze vzorů silonek nebo kachlů.

Na tachovském zámku Bärbel Jílková vystavuje celkem 250 kraslic. Dalších 5 už vytvořila do budoucí kolekce, která se bude lehce zlatě třpytit. Není ovšem pouhých 5 kraslic doma na Velikonoce málo? Není, u Jílkových tradici Velikonoc nedrží, navzdory tomu, že paní Bärbel se v malování kraslic našla. „Nejsme zrovna slaviči Velikonoc. Ale protože o Velikonocích už bývá hezky a jsme turisté značkaři, využíváme těch prvních hezkých dní ke značení turistických tras,“ odkrývá svůj další koníček paní Bärbel.

Vystudovala stavební průmyslovku, šéfuje technicky zaměřené firmě. A její povolání se zřetelně promítá do jejího umění. „I na těch vejcích je to vidět, je to prostě technická kresba. Podobně obrazy, kreslím třeba secesní vily na starý papír, jenom tužkou nebo perem,“ přibližuje svá dílka a díla malířka. Pokud vás zaujmou kraslice na tachovském zámku a chtěli byste vidět také obrazy a fotografie Bärbel Jílkové, na dalším zámku o necelých 20 km dál, v Boru u Tachova, je najdete do 16. května.

A ještě malé odhalení. Možná si říkáte, jestli Bärbel Jílková je jméno umělecké nebo vlastní. b) je správně. „Narodila jsem se v Německu a tam je Bärbel odvozenina od Barbary, Bärbel je vlastně malá Barbara,“ objasňuje umělkyně a přiznává, že z důvodu snazší prezentace v zahraničí někdy upravuje své příjmení na Jilkova, takže např. na internetu se můžete setkat s oběma variantami, „Jílková jsem a Jilkova se píšu.“