Kuchyni pohraničního Tachovska i příběhy lidí představuje nová kniha

Tradiční kuchyni příhraničního Tachovska představuje nová kniha. Má texty v češtině i němčině a sepsaly ji tři odborné pracovnice ze Západočeské univerzity v Plzni. Během tří let posbírali zhruba 80 receptů. A to od lidí, kteří na Tachovsku žijí nebo žili. Kniha tak představuje oblíbená jídla těch, kteří do pohraničí přišli v rámci poválečného dosídlení. Nabízí ale i pohled do kuchyně odsunutých nebo naopak neodsunutých Němců.

Pohraničí, to je mix národností i kuchyní

Se svými oblíbenými domácími recepty se pochlubilo skoro čtyřicet lidí. „Buď byli původem z vysídlené německé rodiny, nebo z nevysídlené německé rodiny, nebo byli ze Slovenska, z Rumunska, nebo maminka byla Volyňská Češka, tatínek byl Čech a podobně,“ vyjmenovala jedna z autorek knihy, antropoložka Tereza Šlehoferová.

Kniha přibližuje jídla, která se vařila na venkově, ale i ta městská. Podle další autorky, antropoložky Gabriely Fatkové, záleželo, jaké suroviny měli lidé k dispozici. „Třeba právě strava chudých německých rodin v obci Hoštka se skládala hlavně z brambor a mléčných výrobků, protože měli krávu. Bohatší rodiny, hlavně městské, mohly nakupovat u řezníka různé druhy masa,“ řekla.

S recepty prozradili lidé i příběhy

Během rozhovorů ale nešlo jen o recepty, pamětníci se svěřovali se svými zážitky. I ty mají v knize své místo. Podle třetí z autorek germanistky Andrey Königsmarkové tak kniha skrze jídlo vypráví příběh 20. století na Tachovsku. Paní Ingrid z Bernau v knize vzpomíná, jak se její dědeček chtěl po revoluci podívat do rodné vesnice: „Tak jsme vzali auto a jeli jsme, chodili jsme po návsi a najednou se mi dědeček ztratil, já měla strach, kde je. Najednou jde proti mně s náručí plnou buchet a povídá, že potkal bývalého českého správce, co tam byl, když ho odsouvali. A že ho pozval dál na ty buchty a všechno si vyříkali.“

Hledání starých receptur

Všechna jídla si autorky osobně vyzkoušely. „My tři jsme se scházely v kuchyni a vařily jsme, a pak jsme to měly za úkol zkonzultovat s těmi pamětníky. Stávalo se nám, že nám právě ty bramborové bavorské knedlíky zkritizovali. Tak jsme je museli dělat znovu a znovu, dokud ten tvar nebyl tak, jak má být,“ přiznala Königsmarková.

Ne vždy byly recepty přesné, chyběly hmotnosti surovin nebo postupy, a tak i autorky knihy musely improvizovat. Podobně podle Gabriely Fatkové vznikaly i třeba takzvané polžiky. „To je vánoční pokrm pro děti u dosídlenců ze Slovenska a tam jsme měli jen takovou vágní představu, co to má být, protože nám paní říkala, že to je z nudlového těsta a že to jsou takoví hádci, takové jinak tvarované nudle s mákem,“ popsala.

Polžiky podle knihy si doma s maminkou uvařila Nela z Plzně. „Dali jsme si to s horkým máslem, s moučkovým cukrem a mákem a chutnalo nám to,“ uznala. A přesně o to autorky Tachovské kuchařky receptů, příběhů a vzpomínek usilují. Aby se jídla z Tachovska díky knize dostala i do jiných kuchyní a obohatila tak jídelníčky v dalších regionech.