Legenda z velhartického kostela byla předobrazem pro Erbenovu baladu Svatební košile

Již jedenáctá odbila,
A lampa ještě svítila,
A lampa ještě hořela,
Co nad klekadlem visela. 

Počátek básně Svatební košile od Karla Jaromíra Erbena je jistě všeobecně známý, stejně, jako celý příběh, který vypráví. Předobrazem této básně má být prastará zombie legenda z dávný časů, z dob Velké Moravy. Měla se odehrát v místech, kde dnes stojí kostel sv. Máří Magdalény ve Velharticích.

Milenec jedné prosté, ale zbožné dívky, byl odvlečen kamsi do války, kde padl. Jeho tělo bylo přivezeno zpět domů a pohřbeno v místech, kde dnes stojí kostel sv. Máří Magdaleny a který i dnes obklopuje hřbitov. Dívka velmi truchlila a nechtěla jiného. To se dotklo nového nápadníka, který o ni marně usiloval. Dívku po čase začal nenávidět a vymyslel šílenou pomstu. Pomocí obřadu černé magie mrtvého vojáka oživil proto, aby svou milou unesl. Pro ni to mělo znamenat smrt. Drsné smrti mladé dívky ale zabránila vyšší moc.

Má to být sice jen legenda, ale legenda musela vzniknout na nějakém základu. Podle některých záhadologů je kostel sv. Máří Magdaleny a jeho okolí prosáknuto negativní energií, kterou tu zanechaly kruté události lidských dějin. Na místě současného kamenného kostela prý kdysi stával dřevěný kostel, do nějž se jednoho dne ukryli osadníci s ženami a dětmi před lupiči. Ti kostel vypálili a nešťastníci tak uhořeli zaživa.

Děsivá zvláštnost tohoto místa má i svoji tvář. Ta má být otisknuta ve zděném štítu kostela. Tvoří ji tmavé skvrny, které při pozornějším pohledu nápadně připomínají dívčí tvář. Když štít dostane novu omítku nebo nátěr, skvrny prý na chvíli zmizí, ale pak se znovu objeví. Tvář by prý mohla patřit dívce sem unesené oživlým umrlcem. Nebo by také mohlo jít o obličej hradní paní, či jiné ženy, která poblíž kostela kdysi tragicky zahynula.

Nebo je to jen zažraná špína, která prostě vždy i na opravené omítce vyleze a jen náhodně vytvoří obrys připomínající tvář. Ať už je to jakkoli, všemi těmito legendami, z nichž jedna mohla zapůsobit jako inspirace K. J. Erbenovi, je kostel sv. Máří Magdaleny místem, které příběhy umí vyprávět.

A tu na dvéře: buch, buch, buch! Burácí z venčí její druh: „Vstávej, umrlče, nahoru a odstrč tam tu závoru!“