Lékárny nadále trápí nedostatek léků, pro některé pacienty může tento stav být zdraví ohrožující

Nemáme, nejsou a nevíme, kdy budou – i to teď mohou slýchat od lékárníků pacienti. Některá léčiva jsou v současnosti dlouhodobě nedostatkovým zbožím. Lékárníci tak tráví mnoho času tím, že hledají alternativní řešení, aby pacientům pomohli. S chybějícími medikamenty se potýká třeba lékárna u nemocnice v Horažďovicích, jedna ze dvou lékáren v tomto městě na Klatovsku.

„Místo toho, abychom odbavili co nejvíce pacientů, kterým vydáme léky, zdržujeme se tím, že obvoláváme lékaře a distribuční sklady a sháníme, jaká lékárna bude schopna zajistit léčivo pro daného pacienta,“ popisuje lékárnice Barbora Matějková. Situaci, kdy předepsaný lék z nějakého důvodu není, řeší doktorka farmacie z lékárny u nemocnice několikrát denně.

Lékárně chybí hlavně antibiotika, problém bývá u dětí, které potřebují při angínách penicilin. „Nemáme zejména sirupovou formu, jež je stěžejní pro děti, do nichž není možné dostat tablety. Situace se pak musí řešit injekcemi na pohotovosti,“ říká Barbora Matějková. Dalším problémovým je třeba konkrétní přípravek na poruchy krvetvorby, u něj neexistuje alternativa od jiné značky, který by ho nahradila, a v lékárně se sehnat nedá. Někdy nezbývá nic jiného, než aby lékař pacientovi vypsal klasický papírový recept a ten si pak léky vyzvedl v zahraničí, kde jsou k dostání. Jsou ale i nemocní, již musí přerušit hematologickou léčbu do doby, než seženou přípravek, který potřebují – a to je pochopitelně ohrožuje na zdraví.

Podle Barbory Matějkové z lékárny u nemocnice je výhoda, že jsou v Horažďovicích s víc než pěti tisíci obyvateli lékárny dvě, ta druhá se nachází na náměstí. V současné situaci nikdo neřeší konkurenční boj, naopak lékárny si vypomáhají a jsou v neustálém telefonickém kontaktu.

A co za výpadkem léků vlastně stojí? „Údajně se čeká na obalový materiál, dodávky surovin jsou sníženy, zhoršila se doprava… Takto je nám alespoň odpovídáno na dotazy. Určité výpadky byly v našem odvětví vždycky, ale byly spíše ojedinělé a hlavně nebyly takto dlouhodobé,“ uzavírá Barbora Matějková.