Lopatama na Havla
První půle ledna bývá smutná. Oč radostnější bývá instalace výzdoby doma nebo v ulicích a rozsvícení vánočního stromu na centrálních náměstích, o to rozpačitější bývá pak likvidace toho všeho. A to je téma dnešního příspěvku Petry Kosové.
Oschlé a opelichané stromky u kontejnerů, zapomenuté věnce na dveřích, ještě 7. ledna opuštěně blikající vánoční strom na liduprázdném náměstí Republiky v Plzni - ale jistě i na dalších náměstích v regionu. Je to každoroční povánoční "kocovina". Tolik těšení a sváteční atmosféry - a pak bum do všedních dnů a po hlavě.
Výzdoba v ulicích náhle vypadá nepatřičně: přesluhuje. Kdy a jak ji zlikvidovat? A co vánoční strom, dříve neustále obklíčený lidmi a hlavně dětmi?! Ten plzeňský dokonce vyhrál v anketě MFDNES jako nejhezčí v zemi! Ale teď už mu to není nic platné. Jeho dny na výsluní jsou sečteny.
Dříve pyšně načepené, nyní oholené stromečky přibývají u popelnic: zdalipak se ještě dnes najde dědeček, který udělá z kmínku a části větviček kverlačku? Kolik stromků zužitkují pro zvířata v ZOO? A jestlipak se i letos najdou výtvarníci, kteří jim vymyslí další život? Jednou odhozené stromky zavěsili v Plzni na Slovanech na papírenskou lávku nad řeku... Opakuje se to každý rok. Přesto ten letošní úklid je v něčem o poznání víc hořký a víc emocionálnější.
Proč? Na náměstí Republiky v Plzni u chrámu svatého Bartoloměje vzniklo spontánně vzpomínkové místo na nedávno zesnulého Václava Havla. Množství svíček, květin, fotografie. Také na Štědrý den, kdy se náměstí zaplnilo lidmi, kteří si přišli poslechnout koledy troubené z věže sv. Bartoloměje, přicházeli lidé postát u tohoto pietního místa, přibyly další svíce.
Začátkem ledna se objevily na sociálních sítích zděšené zprávy od lidí, kteří se stali svědky likvidace improvizovaného pietního místa: dělo se tak lhostejně a s lopatou. Výsledkem bylo několik lítostivých i trochu nazlobených reakcí.
Je to pochopitelné vzhledem k tomu, nakolik osobně lidé přijímali smrt Václava Havla. Ovšem některým obyvatelům této země byla tatáž událost ukradená. Někoho třídenní státní smutek obtěžoval. Někteří si na Havla zanadávali.
Po celé zemi bylo a je vidno a slyšno, že osobní přístupy k Václavu Havlovi nejsou totožné. A pokud vzbudila sympatie intimita a neoficialita pietních akcí, střízlivě bude nutné přijmout neoficiálnost a také vlastně svým způsobem osobní přístup těch, kteří likvidovali pozůstatky vzpomínání na dramatika, spisovatele, filozofa a bývalého prezidenta. Spontánní akce na jakési rozloučení s místem loučení v Plzni nevznikla. A tak přišla, jak to bývá, úklidová četa. Bum do všedních dnů - a po hlavě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.