Lubomír Stejskal: Bohatsví zkušeností

Netradičně v sobotu místo druhé říjnové neděle. Už ale tradičně s Josefem Váňou. Na start Velké pardubické se postavil v sezoně, k níž patří jeho dvě velká jubilea. Tuto sobotu oslaví šedesátku. Kromě toho vzpomínáme na jeho první pardubické vítězství. To se událo, když jsme byli o čtvrt století mladší. Tehdy se rodila legenda jménem Váňa. K němu neodmyslitelně patřila legenda jménem Železník.

Časy se změnily. Váňa zůstal, Železníka nahradil Tiumen. S jedním i druhým valachem dokázal v Pardubicích zvítězit třikrát za sebou. Rok co rok zvedá nejen Západočechům z Karlovarska adrenalin. Letos možná méně než loni, kdy dovedl k úspěchu svůj druhý hattrick. Je ale třetí místo neúspěchem? Zejména s ohledem na známé okolnosti? Josef Váňa byl spokojen – i nespokojen. Na tento zdánlivý protimluv má plné právo. Vyjadřuje jím pouze to, že vrcholový sport není černobílý, ale nanejvýš komplikovaný. Stejně jako sám život, čehož je slavný jezdec nepřehlédnutelným důkazem. Josef Váňa se stal nevyhlášeným lidovým hrdinou, jeho svérázná osobnost je vzorem. Synonymem toho, co známe pod označením nezmar – v nejlepším smyslu tohoto pojmu.

Logo|foto:Český rozhlas

Proto by v jásotu oslav letošního pardubického dostihu neměla zaniknout slova, která Josef Váňa pronesl, sotva Tiumen doběhl. Bylo to povzbuzení, které z jeho úst nikdy nebude zní jako banalita. Všem, komu táhne na šedesát, vzkazuje: Rozhodně neházejme flintu do žita. Tato jednoduchá moudrost odráží veškeré bohatství jeho života. Bohatství zkušeností. Vrcholy i pády, okamžiky největšího štěstí i stíny záhrobí. Dávat takovému člověku rady, jestli má skončit nebo závodit dál, by byla opovážlivost nejhoršího kalibru. K jeho narozeninám mu můžeme nanejvýš poděkovat za fantastické divácké okamžiky a popřát nezbytnou dávku štěstí. A ještě více zdraví. Všechno ostatní si už Josef Váňa pořeší s přehledem sám.