Lubomír Stejskal: Malé adventní potěšení

Byla to zdánlivě banální situace. Dvě ženy stály za sebou v jedné prodejně pod Krušnými horami. U pokladny. Té první chyběla k zaplacení nevelká částka, několik korun. Nemilá lapálie, kterou je možné řešit různě. Je-li prodavačka neoblomná, a z principu jí to nelze vytknout, nezbývá než něco z nákupu vrátit. V našem příběhu to dopadlo lépe. Lidsky lépe.

Druhá zákaznice ve frontě chybějící peníze uhradila. Udělala dobrý skutek, za který se v daném okamžiku dočkáme obvykle jen slov díků. Drobná finanční ztráta je vyrovnána hřejivým pocitem z pomoci bližnímu. A z toho, že byla přijata.

O několik dnů později se stalo něco výjimečného. Žena, která pomohla, stála ve stejné prodejně a kupovala pro tři děti sladkosti. Proč všechno třikrát, ptala se majitelka obchodu, která věděla, že zákaznice má na starosti pouze jednoho školáka. Ta odpověděla, že je to pro další dvě děti jako dárek k Mikuláši. A chystala se zaplatit.

V tu chvíli se ozvala za ní stojící elegantní dáma a řekla: "Počkejte s tím ještě." Odešla a za malou chvíli se vrátila s dalšími sladkostmi. S nabídkou, aby si je kupující na její účet přidala k těm svým. Svůj počin vysvětlila slovy: "Dnes už se nevidí tak často, aby někdo jen tak někomu něco daroval."

Má pravdu? Patrně ano. To ale není podstatné. Důležité je, že ty dvě ženy se nikdy neviděly - a přesto ta jedna paní Neznámá udělala něco, co není tak úplně obvyklé. A co vyvolá obyčejnou lidskou radost.

V Bibli, odkud budeme brzy čerpat duchovní inspiraci k nadcházejícím svátkům, se píše: Dávejte a bude vám dáno. Zbývá dodat – nejen o Vánocích.