Lubomír Stejskal: Minulost v přítomnosti

02753289.jpeg
02753289.jpeg
Mezi těmi, komu 28. října prezident Václav Klaus udělil státní vyznamenání, byl i česko-německý spisovatel Ota Filip. V jeho životopise nenajdeme jen úspěchy, ale i jedno stinné místo. Právě to inspirovalo Lubomíra Stejskala k zamyšlení, které nabízí v příspěvku nazvaném Minulost v přítomnosti.

Když v neděli večer hradní kancléř Jiří Weigl spisovatele Filipa představoval, uvedl: „Po maturitě vystřídal mnohá zaměstnání.“ V biografii významného romanopisce pak najdeme údaj, že v letech 1956 až 58 působil jako redaktor v plzeňském rozhlase. Ještě předtím, na počátku 50. let, však došlo k události, o níž se ve Vladislavském sále z pochopitelých důvodů nehovořilo, která ale jako stín doléhá na Otu Filipa dodnes. Zásadním způsobem zasáhl do života pěti odpůrců režimu. Úřadům vyzradil plán jejich útěku na Západ, do něhož byl sám zapojen. Ti, které udal, putovali do vězení. Tuto událost později před svojí rodinou zatajil. Odhalila ji až Bavorská televize – v roce 1998. Filipův syn, profesor na jedné z univerzit v Bochumi, pak v reakci na toto odhalení spáchal sebevraždu.

Ledaskoho možná napadne: neměly být tyto okolnosti z morálních důvodů překážkou v udělení vyznamenání Za zásluhy? Jistěže mohly, ale stejně tak nemusely. Neboť chybu, i osudovou životní chybu, může udělat každý člověk. Zejména v nouzové situaci, kterou spisovatel popisuje slovy: Nevydržel jsem tlak, hrozby a násilí ve vězení, v samovazbě. Tady platí parafráze biblického výroku: kdo si je stoprocentně jist, že by neselhal, může proti udělení medaile protestovat.

Důvodů neprotestovat je ovšem víc. V uměleckém i osobním životě Oty Filipa vyčnívá to, co bychom mohli vnímat jako upřímné úsilí o odčinění jeho selhání, kterého si je bolestně vědom. Nejde jen o jeho vlastní bohatou tvorbu. Sám se angažoval v pomoci těm, kdo utíkali do svobodného světa přes Jugoslávii. Podporoval emigranty. Díky němu vyšly ve Spolkové republice dvě desítky knih zakázaných autorů.

Je jistě dobře, že letošní 28. říjen tohoto mistra slova znovu připomněl. Mělo by to více než k pohoršení nad temnými stránkami ve spisovatelově životopise, vést k širšímu zamyšlení. Zda také ostatní, možná i mnozí kolem nás, kdo si tak či onak s tehdejším režimem zadali, našli dostatek pokory, aby si své selhání alespoň uvědomili.