Lubomír Stejskal: Užitečné poučení

2. únor 2018
Publicistika
02747479.jpeg

Hlavním tématem letošních voleb prezidenta jistě nebylo obecné referendum, přesto jsme se tomuto tématu nemohli tak docela vyhnout. Zejména tam, kde součástí hlasování o hlavě státu bylo referendum místní. K tomu karlovarskému se v poznámce Užitečné poučení vrací Lubomír Stejskal.

Tomio Okamura je živým symbolem propagace přímé demokracie. Jejím základem je lidové hlasování – prakticky o čemkoliv. Když se tento politik objevil minulou sobotu ve volebním štábu už vítězného Miloše Zemana, nedalo se té myšlence vyhnout. Myšlence na to, jak skončil karlovarský plebiscit o osudu Vřídelní kolonády.

Konal se, jak známo, souběžně s prvním kolem volby hlavy státu. To bylo pro občany výhodné. Až na výjimky způsobené technickými důvody mohli lidé vhodit své lístky ve stejné budově. Dalo by se tedy očekávat, že zájem o budoucnost Vřídla bude stejný jako zájem vybrat si z devíti prezidentských kandidátů. Pokud by tomu tak opravdu bylo, partaj usilující udělat z naší republiky druhé Švýcarsko mohla získat jasný argument ve prospěch své politiky. Praxe ovšem ukázala něco jiného.

Účast v první kole volby prezidenta byla v Karlových Varech zaokrouhleně 58 procent. V referendu o Vřídle překvapivě a svým způsobem i nepochopitelně nižší. Pouhých 34 procent. Přičemž zákon vyžaduje pro platnost místního referenda účast alespoň 35 procent. Jde tedy o vcelku propastný rozdíl – mezi většinovým zájmem o prezidenta a nezájmem o Vřídlo. Důvodů onoho nezájmu je jistě víc, bezpochyby k nim patří i poněkud zmatečná referendová dvojotázka. Je také pravda, že jedna vlaštovka jaro nedělá. Na druhou stranu by se ale měli někteří politici a aktivisté z neúspěšné karlovarské referendové premiéry poučit. Než zase začnou příliš tlačit na pilu, měli by se sami sebe zeptat, jestli právě to jejich angažmá není většině lidí poněkud lhostejné.

  • Publicistika