Má Českého lva za písně k Masarykovi. První velkou cenu ale získal za dechovku
Pro Kryštofa Marka je skládání hudby dlouhodobým snem. Kdyby ho tato práce uživila, nejspíš by se věnoval jenom jí. Postupem času zjistil, že v jednoduchosti je síla, a doby, kdy chtěl na každé vteřině hudby měnit tisíce věcí, jsou dávno pryč. Za pár dní mu bude padesát a k jubileu, které ho moc netěší, by si prý složil akorát tak smuteční pochod. V nadsázce to říká v rozhlasovém rozhovoru.
„Psát hudbu je pro mě jakási meta,“ přiznává člověk, který se jako dirigent, aranžér i interpret často dívá do kuchyně ostatních skladatelů. Čerstvé zážitky tohoto druhu mu přináší dirigování muzikálu West Side Story v Divadle J. K. Tyla v Plzni. „Je to úžasná hudba, nádherně instrumentovaná, všechno je dokonalé,“ vyjadřuje Marek svůj obdiv k dílu Leonarda Bernsteina, které podle něj nemá slabých míst. „Říká se, že největší pochvalou pro autora je, když ho poznáte po pěti taktech. To Bernstein bezesporu splňuje,“ dodává uznale.
Po letech opět v Plzni
Před muzikálový orchestr plzeňského divadla si Kryštof Marek nestoupl poprvé. Jak sám podotýká, kdysi v Plzni prožil učednická léta. Řadu let ve zdejším divadle působil jako dirigent a uplatnil se tu také jako autor. To když v roce 2003 uvedl svou prvotinu, jazzovou operetu Kristián II, na které spolupracoval s Antonínem Procházkou. „Orchestr se strašně moc zlepšil,“ říká Marek po letech odluky a poukazuje na to, že s velmi náročným materiálem, který nabízí aktuálně uváděný titul West Side Story, se muzikanti poprali opravdu se ctí.
Láska nejen k hudbě
Na své plzeňské roky rád vzpomíná i proto, že mu přinesly setkání se současnou manželkou Sárou, která tu tehdy působila jako sbormistryně a korepetitorka. Dnes mají 5 dětí. „Je to živý organismus, který každý den přináší nová a nová překvapení a povinnosti,“ říká k početné rodině a zmiňuje se i o zvířecích členech: „Máme poníky, králíky, slepice, želvy, papouška, kočky i psy. Chybí už asi jenom velbloud, klokan a slon,“ směje se muž, který domácí chov obohatil o lva. Českého.
I kdyby Kryštofu Markovi přišla zakázka třeba na vytvoření policejní hymny, nezalekl by se. Nic není problém - žádný žánr, žádné téma. „Jsem skladatel. Tak proč ne? Já mám dokonce cenu za dechovku. Když si vezmete, že moje pole působnosti je jazzová hudba, muzikál, soudobá symfonická hudba, tak vlastně moje první větší ocenění byla cena diváků Divadla Na Vinohradech za dechovku v představení Hašler.“
Cenu mu přinesla spolupráce na filmu Masaryk, ke kterému vytvořil dobové melodie (stejně oceněná symfonická hudba je dílem Michala Lorence – pozn. autora). S psaním filmové hudby přitom nemá příliš velké zkušenosti, a tak ho řada věcí překvapila. „Například to, že napíšete píseň a oni vám ji potom rozstřihají úplně do bezvědomí,“ vzpomíná s úsměvem na to, co ho zpočátku rozčilovalo. „S odstupem času to člověk přijme a navíc je fajn, že film byl tak úspěšný a vzbudil tolik kontroverzních reakcí. I negativní reklama je reklama,“ uzavírá Marek a k osobním přínosům řadí i setkání s hercem Karlem Rodenem, se kterým ho pojí například i spolupráce na Vánoční koledě. Muzikálový projekt s hudbou i texty Kryštofa Marka je řadu let v repertoáru pražského Studia Dva.
Při desítce nezůstane kámen na kameni
Přestože se dnes věnuje hlavně vlastním kompozicím, má za sebou bohaté zkušenosti v oblasti aranží skladeb jiných autorů. „Na tom jsem se spoustu věcí naučil. Kdybych dnes psal hudbu a neměl za sebou tolik aranžování, bude mi to trvat daleko déle.“
Na otázku, jak velké změny je možné udělat při úpravě cizích skladeb, odpovídá škálou od jedné do deseti s tím, že obvykle záleží na požadavcích zadavatele. „Když je to jednička, pak je to jedna ku jedné, když desítka, tak tu původní píseň už nikdo nepozná,“ popisuje s úsměvem na tváři a upozorňuje na to, že by se v zásadě nemělo zasahovat do melodie. Způsobů, jak skladbu upravit, je podle Marka mnoho - až po ty, kdy doslova nezůstane kámen na kameni. „K desítce jsem se strašně rád přibližoval, když jsem byl mladší. To jsem měl touhu udělat na tom vlastní pečeť, ať se z toho všichni zblázní. Postupem času jsem mírnější,“ konstatuje Marek a svůj současný přístup by na číselné škále vyjádřil asi trojkou. „Trošku do toho něco vnesete, ale zároveň to úplně nezlikvidujete.“
Nouze naučila Kryštofa…
„Dnes si sám píšu i texty. Je to od doby, co jsme s režisérem Ondřejem Sokolem dělali Vánoční koledu. Tak dlouho mi nezvedal telefon, byl nedostupný a neodpovídal na moje otázky, kdy už bude textař, že jsem si to nakonec otextoval sám,“ líčí Marek pobaveně zrod své textařské dráhy.
Jak se píše skladba interpretovi tzv. „na tělo“? Co Kryštof Marek říká na Nové divadlo v Plzni? Které skladby upravil k nepoznání? Jak snáší cizí aranže vlastních děl? A jaké výzvy má před sebou? Poslechněte si celý rozhovor včetně hudebních ukázek
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
