Martin Matthias Bachmann: Čechům chybí pozitivní multikulturní zkušenost

29. únor 2016

Martin Matthias Bachmann je Němec. Narodil se v roce 1956 ve východní části zdí rozděleného Berlína a za svůj život už zažil hodně. Miluje Českou republiku, v 80. letech se k nám dokonce přestěhoval a naučil se česky. Vystudoval režii loutkového divadla na pražské DAMU a dnes je hrdým občanem Mariánských Lázní na Chebsku.

Matthias má na rozdíl od nás tu výhodu, že se na dění a nálady v Německu, i v České republice dokáže dívat s nadhledem. Rozumí současným obavám Čechů z uprchlické krize, ale chápe i postoj německé kancléřky. Ale zpátky na začátek Matthiasova příběhu.

Jeho nejrannější vzpomínky na rozdělený Berlín vedou do metra. Pamatuje si, když mu byly asi čtyři roky, cestu metrem. Vlak pod zemí najednou končil u umělé překážky. Dál už byl západní Berlín, kam se až do roku 1989 legálně nesmělo.

Když bylo Matthiasovi 12 let, sledoval na vlastní oči německé tanky, jak míří v rámci přátelské pomoci na hranice s Československem. Tehdy už Matthias vnímal, že ve východním bloku není všechno v pořádku.

Pár dnů před 21. srpnem 1968 trávil s rodiči v Praze. Sledoval očima dvanáctiletého kluka euforii ze svobody i následnou studenou sprchu po obsazení Československa vojáky ze Sovětského svazu, ale hlavně sousedních zemí. Toužil stále víc poznat národ, který se chtěl sám osvobodit.

Rostoucí zájem o českou i společnou historii a kulturu přivedl Matthiase k odvážnému rozhodnutí. V roce 1981 se rozhodl do Československa přestěhovat natrvalo. Jak vzpomíná, nebylo to až zas tak snadné.


Proces povolení přestěhování, byť v jednom socialistickém táboře, trval rok. Bylo to skoro jako emigrovat.

Láska hory přenáší a jazykové bariéry láme. A díky ženě Češce mu šlo učení krkolomné češtiny, jak Matthias říká, spolu s čínštinou nejtěžšího jazyka na světě, mnohem lépe a snáz.

Přišel rok 1989. Pád berlínské zdi byl pro Matthiase velkým zadostiučiněním. Listopadové nepokoje a demonstrace už Martin Matthias Bachmann prožíval společně se ženou a dětmi.

Martin Matthias Bachmann je dnes hrdým Čechem i Němcem, zkrátka Evropanem. Jeho nadhled nad oběma národy ho osvobozuje. Sleduje, jak se změnilo Německo k lepšímu. Berlín se stal světovou metropolí bez zdí a bariér. A každý, kdo se naučí jazyk, je Berlíňanem. Lidé jsou otevření, povídají si. Nezáleží na barvě pleti ani náboženském vyznání.

Martin Matthias Bachman u sochy Františeka Josefa I. v Mariánských Lázních

Martin Matthias Bachmann u sochy Františeka Josefa I. v Mariánských Lázních

„Češi jsou schopni velice citlivě vnímat, co se děje mezi lidmi, ale hlavně nejsou fanatičtí. Toho si na vás strašně vážím. Vždycky nakonec najdete takový klid, a zpracujete názory tak, aby z nich vznikla harmonie. Částečně vašim obavám z imigrantů v Evropě rozumím. Žili jste tu dost dlouho izolovaně. Bude to trvat delší dobu. Chybí vám pozitivní multikulturní zkušenost. Že ale i k vám přijdou lidé, kteří budou prchat třeba před válkou, to je prostě fakt, o tom jsem přesvědčen.“

Obě kultury, ta česká i německá, jsou si vlastně hodně podobné, říká dnes Matthias, který v současné době pracuje s pražskou DAMU na projektu Goethovy barvy. Souvisí to i s Matthiasovým současným bydlištěm – Mariánskými Lázněmi, kde pobýval i slavný německý básník.

„Myslím, že to je i velký námět pro vás, protože se dodnes málo ví o Goetheho spolupráci s českými buditeli a obroditeli. Že se skamarádil se zakladatelem národního muzea v Praze hrabětem Kašparem Maria ze Šternberka nebo s Josefem Dobrovským. Oba národy, český i německý, k sobě vždycky měly blízko a mají hodně společného.“

autor: Pavel Halla
Spustit audio