Mrtvý luh - největší rašeliniště v Čechách. Je plné vody, rostlin a živočichů
Mrtvý luh – název největšího rašeliniště v Čechách nezní moc poeticky. O to je zajímavější, jak toto místo s rozlohou přesahující 350 hektarů, k tomuto názvu přišlo. Legendy vážící se k původu tohoto názvu jsou dvě, možná tři.
Rašeliniště Mrtvý luh začalo vznikat tisíci lety. Za tu dlouhou dobu se tu na více než 350 hektarech plochy uložila až osm metrů mocná vrstva rašeliny. Mrtvý luh ale určitě není mrtvý. Vyskytuje se zde velká spousta živočichů a rostlin. Například na jediném malém místě, na ploše velké jen asi metr čtvereční, tu roste vzácný rostlinný druh zvaný vřesovec čtyřřadý. Z ptáků se tu vyskytují tetřívci, jeřábi popelaví nebo orli mořští. Ze savců pak třeba los evropský.
Mrtvý luh není pro návštěvníky přístupný. V podstatě se dá obdivovat pouze po jeho okrajích a to ze severní strany z kánoe, kterou můžete proplouvat Teplou Vltavou, nebo z druhé, jižní strany z oken vlaku, který tu pravidelně jezdí mezi Stožcem a Novou pecí. A právě z oken vlaku bylo v minulosti možné pozorovat takzvané kostlivčí stromy, které prý měly dát název tomuto rašeliništi. Je zajímavé, že ještě v mapě z roku 1830 se místo jmenuje Filz Au, tedy Rašelinný luh. Pravděpodobně po té mělo dojít k podzemnímu požáru rašeliny na severozápadním okraji Mrtvého luhu. Jako memento této události tam zůstaly stát odumřelé stromy bizarních tvarů, kterým se začalo říkat kostlivčí. A protože byly vidět i z cesty, začali lidé místo nazývat Mrtvý luh.
Ovšem tato verze může být jen pověstí. Nikde se nedají dohledat bližší informace o takovém rozsáhlém požáru. A například bývalý strážce Milan Soukup zvaný Čikles, který v Chráněné krajinné oblasti Šumava sloužil od roku 1966 tvrdí, že rozsáhlý podzemní požár rašeliny je pouze legenda a k ničemu takovému nedošlo. Malé požáry prý bývaly časté a dokonce on sám jich právě v Mrtvém luhu hasil několik. Většinou vznikaly od jisker parních lokomotiv nebo od žhavých uhlíků, které někteří mašinfírové vysypávali z malých kamínek v kabině lokomotivy do kolejiště. Podle něj se tu stromy prostě utopily. Dorostly do takové velikosti, že je jejich vlastní váha stáhla do močálu.
Druhá pověst se váže ke stezce, která vedla po okraji rašeliniště, kde prý došlo k bratrovraždě. Ale ani v tomto případě se k tomuto údajnému příběhu nedají dohledat žádné bližší podrobnosti. A tak je původ názvu největšího rašeliniště v Čechách stále zahalen rouškou tajemství. Sice se nejčastěji uvádí zmiňovaný podzemní požár a kostlivčí stromy, z nichž jeden měl být přímou předlohou suchého stromu v logu Správy Národního parku Šumava, které zpracoval akademický malíř František Peterka, jenže jak vidno, i tento příběh má trhliny.
Původ názvu může být prozaičtější, třeba za ním stojí jen rozlehlost a neprostupnost tohoto místa, ticho, které zde vládne. Kdo ví. Jedno je ale jisté – název Mrtvý luh tomuto rašeliništi asi zůstane navždy.
Nejposlouchanější
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
