„My jsme přece taky Plzeňáci!“ aneb Spejblova dudácká muzika

29. březen 2016

Spejbl mačká dudy, Hurvínek vrzá na housle, Mánička píská klarinet, Bábinka tluče vozembouch a pes Žeryk blaženě naslouchá. To je originální obraz „Spejblovy dudácké muziky“, který Zdeňku Bláhovi, autorovi úspěšných rozhlasových pořadů Hrají a zpívají Plzeňáci“, věnoval výtvarník Divadla Spejbla a Hurvínka Radek Haken. U obrazu hrajících loutek nechybí výmluvný nápis „My jsme přece taky Plzeňáci!“ A tyhle dřevěné Plzeňáky i jejich „otce“ loutkáře Josefa Skupu zná celý svět.

Josef Skupa se narodil se ve Strakonicích 16. ledna 1892, ale jeho rodina se po pěti letech přestěhovala do Plzně. Zde vystudoval reálné gymnázium, následně pak i Umělecko-průmyslovou školu v Praze. Stal se středoškolským profesorem, ovšem zanedlouho byl povolaný do armády, aby bojoval v první světové válce. Před jejím koncem byl přeložen do oddělení vojenské cenzury v Plzni. Tady po krátké době navázal spolupráci s amatérským Loutkovým divadlem Feriálních osad pod vedením lidového loutkáře Karla Nováka. A právě tehdy se začala velká kariéra umělce, který byl doma i ve světě zosobněním českého loutkářství.

Sousoší Spejbla a Hurvínka odhalené v roce 2002 v plzeňských Šafaříkových sadech.jpg

Jako první přišel na svět Spejbl

A jak vznikly slavné loutky, které dnes zná celý svět? V roce 1919 si Josef Skupa nechal od loutkáře Karla Noska vyrobit loutku ušatého panáka, který se měl stát karikaturou přechytřelých měšťáků. Dostala jméno Spejbl. V roce 1926 vytvořil Gustav Nosek ještě jakousi zmenšenou kopii Spejbla – a Hurvínek byl na světě! V roce 1930 se poprvé objevily dvě další postavy - Hurvínkova kamarádka, poslušná a uctivá Mánička a veselý pes Žeryk. I ty vytvořil podle Skupova návrhu řezbář Gustav Nosek. O devět let později diváky překvapila postava upovídané paní Drbálkové později nazývané jako Mániččina bábinka – paní Kateřina. Je tedy pravda pravdoucí, že všichni jsou rodilí Plzeňáci!

Plzeňský rozhlas nebo divadlo?

Všichni, kteří Skupu znali, vzpomínají, že to byl neobyčejný milý a srdečný člověk. To mu ale nepomohlo, když byl v roce 1944 v Chrástu zatčený gestapem. Na sklonku války se mu podařilo uprchnout z rozbombardovaného vězení v Drážďanech a dostat se domů. A tak mohl v květnu 1945 vydatně pomáhat při vzniku plzeňského rozhlasu. Dokonce mu věnoval i gramofon a mikrofon. Moc nechybělo a zůstal v rozhlase pracovat. Ale nakonec přece jen obnovil své divadélko.

Veselý pomník Hurvínka – památník plzeňského loutkáře Josefa Skupy v Chrástu. Autor: Jaromír Nedorost

Josef Skupa zemřel 8. ledna 1957, pochovaný je na plzeňském Ústředním hřbitově mezi Augustinem Němejcem, Jiřím Trnkou a dalšími významnými osobnostmi, které měly vztah k Plzni. Důkazem toho, že na Josefa Skupu a jeho legendární loutkové postavy Plzeňané nezapomínají, jsou i dva památníky. Sousoší Spejbla a Hurvínka odhalené v roce 2002 v plzeňských Šafaříkových sadech a Veselý památník Hurvínka z roku 2006 v Chrástu u Plzně, kde Josef Skupa dlouhá léta žil.

Poslechněte si Špalíček lidových písní Zdeňka Bláhy věnovaný vzpomínce na loutkáře Josefa Skupu!

autor: Zdeněk Bláha
Spustit audio