Na výstavě v Rokycanech hraje hlavní roli káva
Výstava nazvaná Šálek s vůní dálek v Muzeu Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech zcela jistě potěší všechny milovníky kávy, neboť jednak představuje rozmanité druhy kávy, ale také přibližuje historii pití tohoto nápoje.
„K Evropanům se káva dostala v druhé polovině 16. století, ale ještě v první polovině 17. století ji lidé znali spíše z cestopisů a byla něčím velice exotickým. V roce 1706 byla převezena sazenice kávovníku z Jávy do botanické zahrady v Amsterdamu, a potom právě se kávovníkové keře rozšířily po Evropě a ve Francii se stala káva značně oblíbenou. Pila se hlavně v aristokratických rodinách na panovnických dvorech a teprve po konci 19. století se postupně začala dostávat do měšťanských rodin,“ uvedla jedna z autorek výstavy Helena Husová.
Společně s Helenou Husovou se na výstavě autorsky podílela Veronika Plachá. Muzeum Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech je jednou z poboček Západočeského muzea v Plzni.
Na výstavě jsou k prohlédnutí fotografie zachycující české a moravské kavárny. Na textových panelech se návštěvníci mohou dočíst kupříkladu o receptech na pečivo ke kávě. Výstavu pestře doplňuje dobový nábytek vytvářející interiér kavárny z první poloviny 20. století.
Vystaveny jsou i porcelánové kávové servisy
„Cukřenky a mlékovky od počátku 20. století. A jsou tu nejen typické kávové servisy, to znamená šálek, podšálek, ale jsou tady i takové hrnky, které si lidé mohou pamatovat z kredenců svých babiček. Například bílý porcelánový servis na meltu nebo jinou kávovinovou směs, se siluetami takzvané rokoko. To jsou černé figury tanečních párů. Je to dekor na hrncích, na cukřenkách i na dózách na kávu,“ dodala Helena Husová.
V Muzeu Dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech potrvá výstava Šálek s vůní dálek do 26. února 2023.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.