Nabídka na koučování v Americe je pořád otevřená, říká hokejová legenda Patrik Eliáš

13. únor 2023

Hokejový útočník Patrik Eliáš byl 21 let věrný klubu New Jersey Devils. Vyhrál dva Stanley Cupy, dosáhl několika klubových rekordů a stal se druhým nejproduktivnějším českým hráčem v historii NHL.

Na jeho počest dne 24. února 2018 New Jersey Devils slavnostně vyřadilo a vyvěsilo Eliášovo číslo 26 ke stropu haly Prudential Center. „To byl nápor na emoce. Bylo to úplně fantastický. Dodnes jsem neviděl celý záznam, pořád to prožívám uvnitř tak, jak si to pamatuju. Proslov jsem měl mít do 20 minut a já mluvil tři čtvrtě hodiny. Hodně mi s tím pomohla manželka. Přijela i rodina z Česka. A kamarád, Adam Plachetka, zazpíval hymnu,“ popisuje v rozhovoru emotivní ukončení aktivní hokejové éry.

Na svoji kariéru a na to, co dokázal, je právem pyšný. „Hrát v jednom týmu tolik let, já jsem šťastnej.“ Přesto zatím, jak říká, nekývl na nabídku koučování. „Nabídka přišla hned po konci kariéry, ale my se rozhodovali, kde zůstaneme žít. Po dlouhých konzultacích jsme se rozhodli, že pojedeme do Česka. Změna to byla, ale zvládli jsme to skvěle,“ myslí si hokejová legenda. Koneckonců do Ameriky létá velmi často, kontakty s klubem stále udržuje a Ameriku považuje za druhý domov. Ostatně narodily se mu tam i jeho dvě dcery.

„Uvědomuju si, že mám pořád v klubu výjimečnou pozici a jsem za to vděčný. Už se tam protočili dvakrát majitelé, ale pořád mají zájem. Holky dospívají a dveře mají otevřené, aby pak třeba v Americe studovaly na univerzitě.“

Patrik Eliáš a jeho poslední buly

Emoce k hokeji patří

Roli trenéra si ale vyzkoušel na dvou juniorských šampionátech v letech 2018–2020, kdy asistoval hlavnímu trenérovi Václavu Varaďovi. O emocích hlavních trenérů se hodně diskutovalo zejména za éry statického Filipa Pešána. „Mám rád emocionální a energický trenéry, ale jde o to, jak to má nastavený s mužstvem. Někdy stačí jen říct něco v šatně a na střídačce to pak není potřeba tak prožívat. Je pravda, že já to v roli asistenta na tý střídačce prožíval jako hráč. Ale časem jsem se trochu zklidnil,“ usmívá se.

„Třeba legenda Montrealu Larry Robinson nesnášel být v pozici hlavního trenéra. On byl víc lidskej a neuměl si držet potřebný odstup od hráčů. Taky neměl rád ten tlak, tak byl radši v pozici asistenta. Já jsem si to užíval, ale taky jsem byl spoustu zápasů nervózní. Člověk si asi zvykne a Václav Varaďa nijak nervózní nebýval,“ vzpomíná na zkušenost vedle hlavního trenéra.

Cítil zklamání, že se nedostal do zlaté hokejové sestavy, která jela do Nagana? Co pro něj bylo v Americe v začátcích nejtěžší a jaký zážitek mu ‚pomohl‘ ukončit kariéru? Chtěl, aby jeho dcery hrály hokej? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.