Narovnané potoky a zmizelé potoční nivy - to je problém pro člověka i pro přírodu

16. leden 2024

Potoční nivy jsou důležitou součástí vodní sítě krajiny. Jenže kvůli lidské činnosti, při které se zahlubovaly a narovnávaly potoky a řeky, potoční nivy z naší přírody ve velkém vymizely. Přitom jejich absenci silně pociťujeme.

Když přijde rychlé tání sněhu nebo silné deště, potoky a řeky se rozvodňují a místo toho, aby se voda rozlila do krajiny právě v oblasti potočních niv, způsobuje bleskové povodně v našich sídlech. Kromě toho stav potočních niv ovlivňuje také pestrost živočišných druhů.

Představit si, jak vypadá takový lidmi upravený tok, není nijak složité. Rovný, zahloubený a mnohde vybetonovaný nebo dokonce zatrubněný potok je po letech odvodňování bohužel velmi častou součástí české krajiny.

Takový potok je velmi chudý na život nejen v něm samém, ale i v blízkém okolí. „Čím rozmanitější potok je, tím rozmanitější je i paleta vodních organismů, které ho obývají. Pestrý potok, který má proudné úseky, tišiny a tůně, mrtvé dřevo nebo vymleté obnažené břehy, poskytuje příležitost větší škále živočichů. To se dá dobře popsat například na chrostících, kteří na úrovni rodů i druhů preferují různé prostředí potočního dna," popisuje Lukáš Linhart z projektového týmu Life for Mires – Život pro mokřady, ze Správy Národního parku Šumava.

Mezi živočichy, které využívají rozmanitosti potoků, patří pochopitelně i další bezobratlí, ale nejen ti. Díky pestrosti vodního toku si najdou své třeba obojživelníci. Ti samozřejmě využívají hlavně stojaté vody, které jim mohou zajistit například tůně slepých ramen odstavených od hlavního toku.

„Rybí společenstva ovlivňuje kvalita vody a taky množství potravy, tedy hlavně výskyt bezobratlých. Stav potoka je zcela zásadní, protože v napřímených potocích je pro ryby problematická rychlost proudění, často chybí jakékoli tišiny. Zároveň chybí kryt v podobě podemletých břehů a dalších schovávaček," dodává Lukáš Linhart.

Na Šumavě se díky projektu Life for Mires podařilo navrátit do původních meandrujících koryt na 30 kilometrů potoků a potůčků. Výsledek byl přitom znatelný okamžitě, když se do mnohých během pár dnů navrátili pstruzi. Začali je rychle obsazovat další vodní živočichové, rostliny a především se zavodnilo a ochladilo i přímé okolí těchto toků. Pokud by se podobné úpravy podařilo realizovat i v hospodářsky využívané krajině Česka, byla by to nejen pro přírodu, ale i pro nás obrovská výhra.

autor: Jan Dvořák | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.