Naši předkové pěstovali hlívu ústřičnou na jilmových špalcích

V dnešní době si pochopitelně můžeme koupit sadbu hlívy a držet se přiloženého návodu. „Stojí to ale nějaké peníze a úspěch nikdy není zaručený. Zaujal mě staročeský způsob pěstování hlívy a myslím si, že se to tak dělalo i v jiných krajinách. Staří Češi používali jilmové dřevo, které má hlíva ráda,“ říká Zdeněk Hájek, předseda Mykologického klubu Plzeň.

V literatuře uvedený postup se dá realizovat i v současnosti. „Jilmové špalky nařežeme na asi půlmetrové až metrové kusy a ty navrtáme. Potom vezmeme hlívu ústřičnou, která roste v přírodě. Kusy klobouků s lupeny, ve kterých se tvoří výtrusy, rozmělníme,“ popisuje mykolog, „nacpeme je do navrtaných otvorů a pořádně promáčíme. Třeně použít nemůžeme, v nich výtrusy nejsou. Špalky umístíme pod okapy u chalupy a pak už jen čekáme na pravidelný déšť. Naši předkové údajně mívali docela slušnou úrodu hlívy.“

Které houby rostou na jaře? Je pravda, že někteří lidé mají alergii na houby kačenky? Podle čeho poznáme oranžovku vřetenovýtrusou, žlutníky, brvníky a hovníky? Čím je výjimečný ohnivec rakouský, ohnivec šarlatový nebo pavučinec hnědofialový? Jaký proces předcházel pojmenování nového druhu muchomůrky po českém mykologovi Antonínu Vladimírovi? Jak se stát členem Mykologického klubu Plzeň? To jsou další témata houbařské poradny.