Nedělní Noční linka: Jak ani po úrazu nepromarnit život?

6. červen 2021

Díky čemu jste se po úraze dokázali dostat zpátky do života, který vás baví a naplňuje? Co bylo motivací? A jak moc je důležitá hlava, psychické rozpoložení? Co nebo kdo vám v takovém případě pomohl?

Vrátili jste se po úrazu, následcích nemoci ke svým původním koníčkům, nebo jste si našli nové? Nové přátele, práci a možná i bydliště? Nebo je naopak důležité nezpřetrhat vazby a zůstat tam, kde máte své původní zázemí? 

Příkladem může být Ondřej Zmeškal z Třebíčska, který přišel o zrak, a přesto se nevzdal, sportuje s velkými úspěchy. Navíc teď jako vůbec první nevidomý cyklista chce na tandemovém kole ujet Tour de France, která měří přes tři tisíce kilometrů. Před pár lety se přidal k výpravě českých sportovců na maraton na Velkou čínskou zeď, kde si sice sáhl na dno svých sil, ale maraton zvládl rychleji než řada zdravých kolegů.

Popasovat se s nečekaným obratem v životě není jednoduché, přitom každý rok řeší fatální úraz, případně dopady onemocnění desítky lidí u nás. Ročně ošetří lékaři na chirurgických ambulancích téměř dva miliony úrazů.

Pětinu si lidé přivodí při sportu, o něco méně v práci i ve škole a poměrně velký podíl mají také dopravní nehody. Zhruba každý dvacátý úraz zanechává trvalé následky, většinou jde o lehčí problémy. Ale stále přibývá i těch, kteří mají ze dne na den fatální omezení a život se jim obrátí naruby.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová