Nejdůležitější na světě je podle Hany Gerzanicové láska

27. leden 2021

Hana Gerzanicová, rozená Šlaufová, se narodila roku 1928 v Plzni na Roudné. Velkou část života prožila v Austrálii, kam odešla se svým tehdejším manželem Václavem Honsem a kde psala básně a vyučovala na tamní škole. Během svého života získala mnoho významných ocenění. Tím největším pokladem je podle ní ale láska.

Hana Gerzanicová byla odmala velice přísně vedená: „Musela jsem studovat. Od šesti jsem se začala učit německy, v jedenácti francouzsky, ve třinácti anglicky a ve čtrnácti jsem musela dělat maturitu z latiny, protože tatínek byl latinář,“ uvedla paní Gerzanicová. Na různé zábavy, tancovačky či randění mohla zapomenout. Během studií v Praze musela žít dokonce v klášteře, aby si rodiče byli jistí, že se nevěnuje žádným „neřestem“.

Hana Gerzanicová se svou třídou v Austrálii roku 1981

Vše, po čem tehdy paní Hana nejvíc toužila, byl muž, který by ji měl rád. „Co je příliš zakazované, tak se udělá opak. Najednou jsem se zamilovala jako blázen, nevěděla jsem o něm nic. On potom utekl a já jsem chtěla za ním,“ popsala. V roce 1950 tedy paní Hana emigrovala do Německa, odkud následně se svou láskou, tehdy už manželem, zamířila do Austrálie. Její muž však posléze onemocněl a nakonec i zemřel. Ona se tak musela starat sama o šest dětí. Po roce 1989 se paní Hana do Čech několikrát vrátila, natrvalo to bylo ale až roku 1999. To už sem přicestovala s novým manželem pod jménem Gerzanicová.

Hana Gerzanicová a Martin Baxa

Hana Gerzanicová přiznala, že se její druhý muž obával, jak bude přijat českou společností, která byla dle jejích slov po dlouhou dobu zpátečnická v názorech na manželství dvou lidí, kteří pocházejí z odlišného sociálního i kulturního prostředí. „Já jsem měla doktorát, byla jsem ředitelkou školy, zároveň jsem vyučovala, ale vzala jsem si dělníka z fabriky! Žádná matka by nenechala svou dceru, aby si třeba nějaká profesorka nebo doktorka vzala například kuchaře, to tady nebylo. Málokdy v Česku. Můj muž se bál, co tomu řeknou lidi, ale já jsem mu řekla: „Já se nebudu za tebe stydět, neboj se“. A já jsem to splnila. Kdo mě zná pod Hons? Každý mě zná pod Gerzanic, pod jeho jménem! A to ještě v angličtině není „-ová“, tam je jenom Gerzanic. Tak je slavný a navždy v knihách za to, že si mě vzal,“ sdělila básnířka. A jak odpověděla paní Hana na otázku, co měla na svém manželovi nejraději? „Že to byl mužský! Mně nešlo o to, jestli byl hezký nebo ošklivý. Já jsem měla muže, který mě měl rád, to je jednoduché.“

Hana Gerzanicová

Hana Gerzanicová také vyjádřila svůj názor na rozdíl mezi českými a australskými muži: „Čeští mužští vůbec neví, co je láska! Čeští mužští chtějí být slavní a známí. Buď bohatí nebo slavní, ale o lásce nemají páru,“ prohlásila se smíchem. Oproti tomu Australané podle ní neprahnou po kariéře, ale chtějí si především užít života.

Její touha po lásce pramení pravděpodobně už z období dětství a dospívání: „Mě nikdo nikdy nepochválil, že třeba hezky vypadám. Já nevím, možná, že jsem ošklivá, já jsem měla definitivně pocit, že jsem ohavná ženská. Táta mě nikdy nepolíbil, nikdo mě neobejmul, ani máma. A ten pocit, že vás má někdo rád, za to bych byla dala všecko. To je to nejdůležitější ve světě, když máte přítele, přítelkyni a víte, že pro tu osobu něco znamenáte. Jediná věc, která je pro mě na světě důležitá, není nic než láska.“

Hana Gerzanicová se vyjádřila také ke své lásce k rodné Plzni, kde dnes opět žije, a to dokonce v tom samém domě, kde vyrůstala. Podle ní je na Plzni krásné její náměstí. Líbí se jí, že má katedrála sv. Bartoloměje jen jednu věž. Když se každý večer dívá z okna předtím, než jde spát, kochá se výhledem na katedrálu a říká: „ta jedna věž, to je jako prst do nebe!“

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio