O přejímání slov aneb Přejímky z němčiny v jazyce regionu I.

16. duben 2004
r_2100x1400_regiony.png

Dnes si budeme povídat o slovech, která byla do češtiny přejata z němčiny. V místech, kde spolu po staletí bydleli osadníci české i německé národnosti společně, musely zůstat trvalé stopy starého sousedství i v jazyce. O přejímkách jsme hovořili již dříve. Spíše ovšem ve vztahu k běžně mluvenému jazyku. Nikoliv o jejich zvláštnostech ve vztahu k regionu.Velkou skupinu slov, která pronikají do jazyka (interdialektu) jihozápadočeského regionu (a někdy i do obecné češtiny), představují regionální přejímky z němčiny. U některých z nich můžeme dokumentovat širší rozšíření na západě a jihu Čech, popř. významový posun oproti češtině obecné.

Přejímání slov z němčiny bylo jistě vždy spojeno hlavně s lidmi, kteří žili na českoněmeckém pomezí. Bylo typické i pro různé prodejce, obchodníky, řemeslníky... Mnohá přejatá slova asi charakterizovala typ člověka, lidské vlastnosti a hodnotila povahu těch, s nimiž mluvčí přišel do styku. Takových slov je opravdu hodně. Na pomezí obecného a oblastního pojmenování stojí slovo cuchta (nářečně cuchna). Jedná se o adaptaci z německého vícevýznamového Zucht ( ve významu "chov"; snad také "plemeno"). Cumploch je nepořádná žena; snad jde o adaptaci z jihoněmeckého tschümpeli. Lúdra (obecně česky spíše ludra; z německého slova Luder: mrcha, neřád, potvora) byla nadávka pro špatnou (ošklivou, špinavou, ušmudlanou) ženu, která se snaží "vypadat lépe než vypadá", popř. využívat (zneužívat) pomoci jiných lidí. Pro pleticháře (podvodného obchodníka) se užívalo označení partyka (podle bavorsko-německého Parteke: "podvodný, tajný obchůdek"); odvozením pak vzniklo sloveso partyčit.

V širokém rozsahu byla přejímána i řemeslnická pojmenování. Často se mluví o tom, že se profesní výrazy v řadě měst značně odlišovaly; to platí i pro mluvu řemeslníků v Plzni i pro jazyk venkovských rolníků. Z řemeslnických termínů jsou velmi známá slova ponk a lať; nejčastější zdrobnělá podoba zní laťka nebo láťka (z německého Latte), ponkajzna (z německého Bankeisen, v české terminologii se užívá pojmenování lavičník). Z oblasti zemědělství připomeňme jihočeský šnytlík (obecněji pak šnytlink), tedy pažitku (odvozeno z německého spojení Schnittlauch) nebo fofr (mlýnek; stroj na vyfukování plev z obilí; pojmenování souvisí se slovesem fofrovat, což obecně česky zanmená "hýbat vzduchem"; odtud se také mnohoznačný charakter slova rozšířil na označení rychlého pobíhání, popř. rychlosti (obecně).

Některá příznaková slova jsou v západočeské oblasti užívána spíše starší generací; a to převážně v místním a domácím prostředí. Pojmenování ramlík se vytvořilo z něm.slovesa rammeln (pářit se; subst. Rammler označuje samce králíka); samice je ramlice. Cuk (z něm. Zug) byl tah nebo průvan (zdvojeně cukluft), dunst/tunst (Dunst) výpar nebo zápach (také "opar"), kaslík,kchaslík (z něm. Kasten) označuje schránku (všechny generace však běžně užívají lexému kastlík), klump (něm. Klump) odpadek, něco nepotřebného, kvíchty závaží (z něm. Gewicht), šlichta byla původně řídká kaše ze škrobu či mouky (určená pro prase; z něm. Schlichte; ne tedy pouze označení nechutného jídla), strožok, strůžok nebo štrozok je slamník (z něm. Strohsack), švunk/švuňk (např. ve spojení mít švuňk) vyjadřuje rozmach (z něm. Schwung) apod.

Najde se ale řada přejímek, u kterých není dodnes možné bezpečně poznat, co bylo jejich základem. U některých přejímek pouze tušíme, co asi bylo jejich cizojazyčným základem. V takovém případě musíme užít srovnávací metody: hančle jsou nátepničky (patrně jde o zdrobnělinu z něm. Handschuh), dřeváky byly už ve staré češtině známé jako holčuchy (odvozeno z Holzschuhe). Podobně bychom mohli uvést výraz puntštok, punštok nebo pucštok (z Buntstock) ve spojení hloupý jako puntštok (hloupý jako pařez). Velmi by mne potěšilo, kdyby nám posluchači poslali vlastní příklady přejímek, které by bylo třeba vysvětlit!

Spustit audio
autor: Zbyněk Holub