O tajemství nejen jazyků, pravopisu, ale také o evropské sounáležitosti

7. květen 2002

Evropa je kontitent, o němž bychom toho měli vědět nejvíc, zde by pro nás nemělo být žádné tajemství. A přece je- dosvědčují to zdánlivě nepochopitelné dějinné zvraty, rozpady států, etnická nevraživost i u těch nejstarších obyvatel prastarého kontinentu. Proč se to děje - to je filozofická otázka. Úvahu nad možnou odpovědí připravil jako Zdeněk Vyšohlíd:

Tajemství, jak napsal německý filosof Martin Heidegger, tajemství vládne, jen pokud nevyjde najevo. Jen pokud není patrné, že tu vládne tajemství - pak by to pochopitelně už žádné tajemství nebylo.

Dosvědčuje to vztah k jazyku. V každém národě existuje tajemné pouto mezi lidmi či národním kolektivem a jejich národním jazykem. Platí to dokonce i o pravopisných normách, což je ještě tajuplnější: co nám bylo v dětství nebezpečnou překážkou a pastí, ze které je třeba nějak vyklouznout, to ve věku zralém cítíme jako součást své osobnosti.

Němci zavedli nový pravopis v roce 1996.S německou věcností cítili, že tu nejde o život ani o peníze, ale jen o něco kulturního, o pouhou a nikterak podstatnou součást kulturního života - na kterou je třeba si jen zvyknout.

Nepodařilo se. Tajemná nauka je silnější. Každý druhý z dotázaných by se chtěl vrátit k pravopisu starému.

Více než polovina dospělých nevidí důvod vůbec se novinkám učit. Nový pravopis zvládá jen každý čtvrtý Němec. Jen nepatrně větší je počet těch, kteří se s novinkou jakž takž smířili, aniž by ji ovšem vítali.

Počet těch, kteří noví pravopis přivítali, se neuvádí. Asi neexistují.. To je špatným vysvědčením pro německé lingvisty. Naopak je to velmi dobrým dokladem tajemného pouta mezi člověkem a jeho mateřským jazykem. Vládne skrytě. Proto je tajemstvím.

Naopak žádným tajemstvím není, že Evropa spojuje mnoho národů a mnoho jazyků. A že byla ve svých dějinách věčně rozhádaná.

Neplatilo však, že by se vždycky kryly hranice nepřátelství a svárů s hranicemi jazyků. A už vůbec neplatí, že by přes všechny tahanice, přes tragédii etnických čistek, ba holocaustu - že by tu nevládla hlubší, tajemná síla, která celou tu pestrou skladbu udržuje pohromadě a vlastně z ní dělá jednotnou a zároveň pestrou pluralitu. TO je tajemství, stejně jako je tajemstvím, zda nám budoucnost přinese více pocitu evropské sounáležitosti než nevraživosti. Neboť člověk sám nikdy neví, kdy a proč ho ovládne zlo.

Evropa má úžasné dějiny a úchvatnou kulturní tradici. Při všem obdivu, nebo právě kvůli němu doplňme: fenomén zvaný Evropa měl vždy své tajemství. Úžasné a uchvacující ? tajemství národů, jejich jazyků i obyvatel ? Evropanů.

autor: Zdeněk Vyšohlíd
Spustit audio