Oblíbené václavky můžeme sbírat až měsíc po svátku Václavů

Kdy a kde václavky hledat

Václavky většinou mají šupinatý klobouk a rostou trsnatě. Jednotlivé druhy se liší barvou klobouku. Najít je můžeme někdy už před svátkem Václava, nejvíce ve dnech těsně po něm, ale není výjimkou, že na václavky houbař narazí ještě i v závěru října. Bývají na bázích živých i mrtvých jehličnatých i listnatých stromů anebo na pařezech. Ze smrkových lesů si nejčastěji přineseme václavku smrkovou, která má hnědý klobouk. Z lesů listnatých václavku obecnou se žlutým kloboukem.

Václavka smrková

Na Plzeňsku nejvíc roste václavka smrková. „Ta má tmavě hnědé šupiny na hnědavém základu klobouku i šupinatý třeň, dále tlustý vatovitý prsten se dvěma okraji. Dole je třeň kyjovitě rozšířený, hlíznatý,“ popisuje václavku smrkovou Zdeněk Hájek.

Armillaria solidipes (václavka smrková)|foto: Zdeněk Hájek

Nutnost václavky povařit

Při konzumaci je třeba mít na paměti, že václavky jsou za syrova mírně jedovaté. „Je důležité je nejméně 20 minut povařit,“ zdůrazňuje plzeňský mykolog. K jídlu je vůbec nedoporučuje osobám se slabším žaludkem a potížemi se zažíváním. Ostatní mohou povařené václavky přidat do smaženice. Anebo si je naložit do sladkokyselého octového nálevu, v něm je má Zdeněk Hájek nejraději: „Tam je václavka taková pěkně křupavá a opravdu má dobrou chuť.“