Od havárie jaderné elektrárny v Černobylu je to 34 let a na Šumavě pořád rostou radioaktivní houby

„Nicméně příslušnými odborníky jsme uklidňováni, že naměřené hodnoty nepřesahují limity povolené našimi normami. Museli bychom jíst každodenně obrovské kvantum hub, aby nám to způsobilo nějaké zdravotní problémy,“ ujišťuje Zdeněk Hájek. Stejné stanovisko zaujímá německý Spolkový úřad pro ochranu před zářením, který za jednu z nejvíce postižených oblastí v tomto směru označuje bavorskou část Šumavy, jižně od Železné Rudy. Bezpečným a běžně konzumovaným množstvím je podle jeho předsedkyně Inge Pauliniové zhruba 250 g čerstvých hub týdně.

Jak doplňuje plzeňský mykolog, mezi houbami obsahují radioizotopy především jelenky. Např. mnohem více cesia 137 je ve svalovině lesních zvířat, divočáků a jelení zvěře.

Další škodlivé látky v houbách

V houbách se ukládají i další zdraví škodlivé látky, zejména těžké kovy olovo, kadmium a rtuť.

Pečárka ovčí (Agaricus arvensis) patří mezi houby, ve kterých se více kumulují těžké kovy|foto: Zdeněk Hájek

„Olovo se dostává do ovzduší, do země a následně do podhoubí a plodnic hub hlavně v okolí průmyslových podniků, jmenovat můžeme i oblasti, kde se olovo těží. A potom imisemi ze silničních vozidel. Nebezpečné je především v blízkosti dálnic a hlavních tahů, kde jezdí hodně aut. Pokud vím, nejvíc naměřených hodnot koncentrace olova bylo v místech, kde je stoupání a navíc zatáčka, auta tam musí zpomalit a přeřadit na nižší rychlost, tím pádem přidávají plyn a svými výfuky vypustí do ovzduší více olova. Nejhorší dopad to má v příkopech a těsně u silnice, se vzdáleností se obsah olova úměrně snižuje. Dál než 100 m od silnice už nebezpečí v podstatě nehrozí,“ říká Zdeněk Hájek.

Čtěte také

V Německu po Černobylu stále rostou radioaktivní houby, nejpostiženější je bavorská strana Šumavy

Kadmium se používá při galvanickém pokovování předmětů, přidává se do barev, laků a umělých hmot. „Šíří se do ovzduší při spalování fosilních paliv a je nebezpečné v okolí těžby. Nejvíce je ho do 5 až 10 cm pod povrchem půdy, kde se rozrůstá podhoubí hub. Ale kadmium nás až tak netrápí, to spíš v blízkosti velkých aglomerací nebo průmyslových závodů zpracovávajících kovy,“ konstatuje předseda plzeňských mykologů. Zdrojem rtuti jsou fungicidy k ošetření rostlin, imise po spalování uhlí a odpady ze zpracování rud.

Běžná konzumace jedlých hub zdravotně neublíží

„Těžké kovy se nejvíce ukládají do výtrusorodných vrstev, to znamená lupenů, rourek hřibovitých nebo ostnů lošákovitých, nejméně jich je ve třeni. Jenže třeně většinou bývají tuhé a nás nejvíce lákají ty klobouky,“ podotýká Zdeněk Hájek, který ale riziko považuje za minimální, „já tvrdím, že nebezpečí tady nehrozí. Sám houby sbírám a jím.“ Také v případě těžkých kovů v houbách platí, že člověk nezkonzumuje tolik hub, aby mu mohly ublížit.