Od Ondřeje a Barbory k Lucii...

23. září 2010

K tématu předvánočního a vánočního času se jazykový koutek zaměřuje už tradičně. Proto se k němu po roce vracíme i dnes. Čas adventu bývá tradičně označován za čas příchodu Spasitele, zvěstování o narození božského dítěte a očekávání jeho příchodu... Vánoce vnímá mnoho lidí jako nejkrásnější svátky roku. Myslím, že právem. Ale jak vlastně souvisí pojmenování advent se 4 týdny před Vánocemi?

Jde tu o slovo původně latinské, které se do staré češtiny překládalo jako příští (příščie - příštie)... Označovalo tedy opravdu dobu očekávání příchodu, narození božího dítěte. Letos připadla první adventní neděle 2. prosince. Adventní čas tak začal dva dny před svátkem svaté Barbory, který připadá na 4. prosince.

Takže vlastně svatá Barbora adventní čas zahajuje! A čím byl tento svátek tak významný?

Slovo i jméno Barbora (Barbara, nejprve v mužském rodě: barbaros) ve své řecké podobě původně označovalo ženu breptavou, mluvící cizí řečí - cizinku, tedy "barbarku". Svatá Barbora pocházela z maloasijské Nikomedie. Její otec, bohatý kupec, nenáviděl křesťany. Podle pověsti zavíral svou dceru v luxusní věži, aby ji uchránil před nástrahami světa. Jeden ze služebníků ale obrátil Barbaru na křesťanskou víru. Přestože se jí podařilo uprchnout, otec ji vypátral. A když ji nepřesvědčil, aby se křesťanské víry zřekla, předal ji soudu. Posléze byla mučena - a vlastním otcem sťata mečem. 4. prosince se slaví památka 14 svatých pomocníků, mezi něž Barbora patří.

V době adventní nebylo povoleno pořádat taneční zábavy a tancovačky. Tradiční zábavy se proto konaly naposledy 25. listopadu - na svátek svaté Kateřiny (patronky studentů i filozofů). Je známo, že tuto svatou za svou erbovní světici považoval i císař Karel IV). Ale co tedy se dělo na svátek svaté Barbory? Dodnes se udržuje zvyk řezání barborek... Ale jinak?

No, bylo toho více. V předvečer svátku chodily po venkovských chalupách ženy a dívky zahalené do bílých prostěradel či šatů se závojem nebo rouškou přes obličej - tzv. barborky. Bílá symbolizovala panenskou čistotu. Ženy hrozily zlobivým dětem a zpívaly tradiční obchůzkovou píseň. Obchůzky navazují na tradici divadelního představení inspirovaného legendou - hry o svaté Barboře. Zvyk řezání třešňové větvičky (známé také jako "barborka") byl potom rozšířen v řadě zemí střední Evropy (tedy nejen v českých zemích, ale i v Bavorsku, Rakousku, Vestfálsku i jinde). Dodnes je zvykem čekat, zda větvička ve sklenici s vodou do Vánoc rozkvete. V minulosti se pak hádalo, zda a kdy se dívka vdá - a třeba se i počítalo, který měsíc dalšího roku bude nejšťastnější (každý den po svaté Barboře zastupoval jeden měsíc příštího kalendářního roku).

Teď jsem si vzpomněl na zvyk "třesení stromem". Vím, že to bylo doprovázeno slovy Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes! Tento zvyk také souvisel se svátkem svaté Barbory - nebo už nějak patřil K Vánocům?

Ani jedno, ani druhé. Tento zvyk souvisel se svátkem křesťanského mučedníka Ondřeje. Ten byl původně (podle evangelia) učedníkem Jana Křtitele a později následoval Ježíše Krista. Svatý Ondřej působil jako misionář a byl ukřižován v řeckém Patrasu na šikmém kříži. Jeho svátek si ovšem připomínáme již 30.listopadu. A právě k Ondřejovu svátku se zase vztahovala řada obyčejů spojených s hledáním ženicha. Svobodné dívky třásly stromem a poslouchaly, odkud se ozve štěkání psa. Z toho statku by pak měl pocházet jejich budoucí muž. To známe ostatně i z literatury.

A co vlastně znamená jméno Ondřej?

Řekové odvozovali jméno Andreas (které odpovídá českému jménu Ondřej) ze slova andréiós (mužný, statný, odvážný).

A co takhle další tradiční obchůzky před Vánocemi? Historicky jich přece v českých zemích muselo být daleko více. Pověděl byste nám ještě o nějakých dalších obchůzkových tradiocích?

Velmi rád. Nejznámější je přirozeně obchůzka svatého Mikuláše v předvečer 6. prosince; přirozeně že s andělem a s čertem. Původně se ovšem jednalo o tradici, která nemá nic společného s házením tzv. "dělbuchů" a různými jinými násilnostmi, s nimiž se dnes bohužel setkáváme především na satelitních panelových sídlištích našich velkoměst!

Vysvětlil byste nám blíže tradici mikulášského svátku?

Jde o jméno řeckého původu (Nikoláos, lat. Nikolaus, posléze Mikolas - patrně pod vlivem jména Michal), které můžeme přeložit jako "vítězství lidu" nebo "vítězný v lidu" souvisí se jménem bohyně vítězství Niké. Legenda o svatém Mikuláši, biskupu v maloasijské Myře (na přelomu 3. a 4. století po Kristu) je jistě dosti známá. Pojmenování Mikuláš znělo původně Níkoláos (tedy "vítězství lidu"). Někde dokonce jméno získalo podobu Klaus; odtud "vzal počátek" anglosaský Santa Klaus!

A odkud (a z jaké doby) pochází zvyk mikulášských obchůzek?

Pochází z Německa, kde vznikl někdy v 10. století z tzv. biskupské hry v klášterních školách (jeden z chlapců představoval představeného, tedy Mikuláše). Původně se obcházelo 28. prosince (proto obchází jinde v Evropě i na americkém kontinentě Santa Klaus); ale od 13. století se tradice postupně přesunula přímo na předvečer Mikulášova svátku. Od 16. století se při obchůzkách stále více připomíná tradice obdarovávání (na paměť záchrany 3 dívek, které svatý Mikuláš vykoupil před nevěstincem); zápisy o mikulášském průvodu (s řadou dalších postav) však pocházejí už ze 14. století.

A co obchůzky po 6. prosinci?

Zajímavé byly adventní obchůzky ambrožů a lucek. Svatý Ambrož působil nejprve jako konzul; posléze (od roku 374 po Kr.) jako biskup. Řadí se k velkým učitelům církve. Byl autorem chorálu (tzv. ambrosiánského) a jako pevní použil pro eucharistickou slavnost označení mše - podle slov missa est. Od 11. století se začal připomínat výroční den Ambrožova biskupského svěcení; Ambrožův svátek spadá na den po svatém Mikuláši (na 7. prosince).

A jak vzniklo jeho jméno Ambrož? A zvyky na den svatého Ambrože dodržovaly se alespoň na českém venkově?

Řecké slovo ambrosios se překládá jako "nesmrtelný" nebo "božský". Na vsích na den jeho svátku obcházel muž v bílé košili a v černé špičaté čepici, který honil děti za soumraku u kostela. Koho dohonil, toho přetáhl koštětem. Současně ale trousil z uzlíku cukrovinky, které děti pokradmu sbíraly.

Další postavou, o které dnes máme hovořit, byla svatá Lucie. Jak vzniklo toto jméno?

Pojmenování Lucie je ženská forma jména Lucius. Je tedy původu římského (čili latinského: lux = lat. "světlo"; Lucie je tedy "světlá, jasná". Legenda vypravuje o dívce Lucii ze Syrakus, která žila ve 3. století po Kr. Dívka složila slib čistoty a věrnosti víře v Ježíše Krista, na jehož základě odmítla pohanského nápadníka - i za cenu mučení a mučednické smrti. Její svátek připadá na 13. prosince.

A jaké lidové zvyky se svátkem souvisely?

Mučednickou smrt světice si naši předkové připomínali zvláštním způsobem. Lucky (bíle oděné postavy se špičatým nosem) totiž při obchůzkách strašily děti, že jim rozpárají bříško.

OTÁZKY:

V některých místech v Evropě slaví před Vánocemi svátky světel. Vy jste mluvil o svátku svaté Lucie. Nemůže to nějak souviset?

Ne vždy. Dodnes se třeba slaví Chanuka, osmidenní židovský svátek zasvěcení jeruzalémského chrámu, během něhož jsou v prosinci postupně zapalovány svíčky na osmiramenném svícnu. Pokud jde však o tradici svaté Lucie, musím připomenout svátek v hornobavorském Fürstenfeldbrucku, kde se "plaví světla" (modely domů z papíru se svíčkou uvnitř po řece Amper. Podle tradice tu v 18. století svatá Lucie pomohla obyvatelům městečka při velké povodni. Podobný svátek světel se slaví i ve francouzském Lyonu. Ale 17. prosince probíhá v řadě měst naší republiky také Večer světel, který pořádají příznivci myšlenek spisovatele Jaroslava Foglara (toho dne v roce 1938 poprvé vyšel kreslený seriál Rychlé šípy). Zvyk ovšem souvisí i s očekáváním Vánoc a s poznáváním tajemných míst našich měst či vesnic.

Ale lucky přece jenom nestrašily! Je pravda, že měly také za úkol dohlížet na práci hospodyně ve stavení?

Ano, také to měly lucky za úkol! Kontrolovaly hlavně to, zda se ve výroční den nikde nedere peří nebo nepřede. Běda hospodyni, která zákaz podobných prací porušila! Byly to právě lucky, které její dílo roztrhaly (pokud šlo o předení) nebo rozmetaly (pokud šlo o draní).

CO TO JE, KDYŽ SE ŘEKNE...

Se starýma pannama vázat písek do otýpek...

Když jsme začínali barborkami, tedy něco o vdavkách. Slyšíme-li dnes ještě někde o nějaké starší venkovské ženě rčení "Ta pořád váže se starýma pannama písek do otýpek!", můžeme si být jisti, že se tím míní skutečnost, že jmenovaná dosud zůstala až do vyššího věku "starou pannou"; že se neprovdala. Spojení vzniklo z rozšíření původního obrazného základu vázat písek do otýpek, které označovalo práci zbytečnou, marnou nesmyslnou, a vazby dělat něco se starými pannami, tedy "zůstat starou pannou". Místy dochází k aktualizaci rčení (např.: "se starejma pannama pod Strádovem vázat písek do otýpek" - na jihočeském Římovsku: v tomto případě se měla naznačit skutečnost, že právě v osadě Strádově žije nejvíce neprovdaných starších žen v dané lokalitě).
autor: Zbyněk Holub
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.