Odchylky od pravidelné větné stavby

23. září 2010

Odchylky od pravidelné větné stavby - to je problematika, která se týká každého z nás v písemném i mluveném projevu. Odchylky, nebo chcete-li také nepravidelnosti, od větné stavby jsou určité konstrukční zvláštnosti ve stavbě věty. Tyto odchylky mohou být buď motivované čili záměrné, úmyslné, nebo nemotivované, tedy neúmyslné, a tím pádem chybné. My si vysvětlíme oba typy, více se však zaměříme na odchylky nemotivované, mezi něž patří především anakolut, kontaminace, zeugma a atrakce.

Možná se to na první pohled nezdá, ale s těmito odchylkami se setkáváme poměrně často, slouží především k zdůraznění, zpřesnění nějaké výpovědi. Jako první odchylku můžeme uvést parentezi neboli vsuvku. Bývá to nějaká vysvětlující či doplňující poznámka mluvčího vložená do věty a oddělená čárkami - Přijeli jsme, bylo to těsně po Vánocích, do toho města. Dále sem patří elipsa, což je vlastně vynechání větného členu, který můžeme z kontextu jednoznačně doplnit - Petr šel domů, Jana do kina. Zde je vypuštěn přísudek, ale můžeme si ho vlastně doplnit - Petr šel domů, Jana šla do kina. Je třeba připomenout, že eliptické věty jsou často expresivně zabarveny, z toho důvodu se s nimi setkáme hlavně v mluveném projevu. Jiné motivované odchylky jsou například samostatný větný člen nebo slovosledná inverze. Domnívám se ale, že je nemusíme dále přesně vysvětlovat, protože mnohem zajímavější jsou bezesporu odchylky nemotivované

Odchylky nemotivované, nenoremní můžeme chápat tak, že ve skutečnosti vyplývají z určité neobratnosti při stylizaci. Jsou to způsoby vyjádření, kterým bychom se měli raději vyhýbat. Kromě "defektů", které pro přílišnou složitost nelze ani jednoslovně definovat, sem patří zejména anakolut, kontaminace, zeugma a atrakce.

Anakolut je určité vyšinutí z větné vazby, v podstatě vzniká tím, že se věta nedokončí v té podobě, v níž začala. Nejlépe si to ukážeme na příkladu: Kdo přijde pozdě, nic mu nedají. Nedává to smysl. Podmět je zde vyjádřen větou. Kdo přijde pozdě je vlastně opozdilec a věta "Opozdilec nic mu nedají" je naprosto chybná. Správně bychom měli říct např. Kdo přijde pozdě, nic nedostane.
Další poměrně častou chybu je kontaminace neboli křížení vazeb dvou různých slov významově blízkých. Sloveso přihlížet má vazbu se 3. pádem - přihlížet něčemu, ale významově podobné sloveso dívat se se pojí s pádem čtvrtým - dívat se na koho co, proto je chybou, použijeme-li spojení přihlížet na něco.
Třetí nenoremní odchylkou je atrakce. Nejedná se o pouťovou atrakci, ale o tzv. větnou spodobu - vzhledem k malé šířce vozovce... substantivum vozovce se "přizpůsobuje" předchozímu slovu šířce. Správně bychom měli říct - vzhledem k malé šířce vozovky. Úplně na konec jsem si záměrně nechala zeugma, které je, podle mého názoru možná nejčastější nemotivovanou odchylkou. Jedná se o zanedbání dvojí vazby nebo také spřežení dvou vazeb. Vzniká mechanickým spojením jednoho pádu se dvěma slovesy, která mají různou vazbu - A tak jsem poprvé potkala a mluvila s tím člověkem. Mluvila jsem s ním, ale potkala jsem ho, proto by lepší bylo říct například: Poprvé jsem potkala toho člověka a mluvila s ním.
Takže třeba věta - Mluvili jsme s nimi před i po představení je také špatně. Správně je to před představením a po představení.

DOTAZY

Proč se ve slově výjimka správně píše dlouhé ý? Není to odvozeno od slova vyjímat, vyjmout? Tady je přece y krátké.

Substantivum výjimka je skutečně odvozeno od slovesa vyjímat. Při odvozování některých podstatných jmen od sloves dochází k dloužení předpony vy- a ke krácení kořenové samohlásky. Dále sem patří např. výšivka - vyšívat, výstava - vystavit, výčitka - vyčítat atd.

Je správné psát slova jako diskuse, filosofie, museum atd. se z nebo se s?

Tento problém nastává u slov přejatých z cizích jazyků. O tom, zda je máme správně napsat se s nebo se z, rozhoduje míra jejich zdomácnění v češtině, tedy to, jak dané slovo vyslovujeme ve spisovném jazyce. Proto dnes píšeme řadu slov s původním s, ale u mnoha slov máme možnost využít dublety a psát je oběma způsoby, se z, nebo se s. Nejvíc slov patří do skupiny slov zdomácnělých, ve kterých původní s vždy vyslovujeme jako z. Pravopisné podoby se z jsou proto u těchto slov považovány za stylově neutrální. Můžeme uvést příklady jako analýza, filozofie, gymnázium... Do druhé skupiny patří slova, kde v nepřímých pádech (tedy ne v prvním) vyslovujeme z a to ovlivňuje i pravopis v pádě prvním, proto můžeme správně napsat kurs i kurz, puls i pulz atd.

KDYŽ SE ŘEKNE...

Mít kliku

Někoho možná napadne, zda toto vyjádření nemůže mít původ v nějaké lidové pověře o tom, že držení kliky může přinášet štěstí. Sice to možná na první pohled vypadá, že toto spojení má něco společného s držadlem u dveří, popřípadě s rukojetí k otáčení různých strojků, ale je to omyl. Zvuková podoba obou výrazů je čistě náhodná, bez jakékoliv vnitřní souvislosti. Mít kliku neboli mít štěstí je pouhou českou obměnou německého výrazu das Glück, tj. štěstí.
autor: Martina Kyselová
Spustit audio

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.