Oskar Baum: Rána osudu. Krutý příběh chytrého kluka

Povídka Rána osudu vyšla poprvé ve 4. ročníku německého Židovského almanachu v Praze (1927/1928). Je ovlivněná Baumovým zážitkem z dětství. I když dodnes není zcela zřejmé, jak k oné události přesně došlo, děj povídky se zdá být skutečnosti nejblíže. Rodiče pak Oskara Bauma poslali do vídeňského internátu Hohe Warte pro nevidomé děti a mládež.

Slepota, slepectví, pocity nevidomého člověka, bylo pro Oskara Bauma jedno z jeho hlavních literárních témat – připomeňme například jeho román Das Leben im Dunkeln – Život v temnotě, kde zpracoval zážitky právě ze svého pobytu ve vídeňském slepeckém ústavu.

Spisovatel Oskar Baum při práci, 20. léta 20. století|foto:Židovské muzeum v Praze, Ateliér Antonín (Anton) Wildt, České Budějovice (od roku 1920 Praha), CC0 1.0

Oskar Baum (1883-1941) od návratu z vídeňského internátu pro nevidomé v roce 1902 žil trvale v Praze. Zde se také seznámil s okruhem pražských německých literátů – Kafkou, Brodem a dalšími.

Traduje se, že Baum při jednom setkání s přáteli s velkým zanícením vyprávěl jeden ze svých příběhů. Max Brod ho zaznamenal těsnopisem a následně zveřejnil. Tak byl objeven Oskar Baum – spisovatel. Baum byl ovšem muž mnoha nadání, byl učitelem hudby a varhaníkem a také významným hudebním kritikem. Psal pravidelně do Prager Presse a dalších novin a časopisů, spolupracoval i s německým vysíláním Československého rozhlasu.

Český čtenář má k dispozici pouze nepatrný zlomek Baumova díla. Přeložen dosud není jeho stěžejní autobiografický román Život v temnotě, stejně tak i román Písmo, které nelhalo, za který byl vyznamenán československou státní cenou a řada dalších textů.