Páteční Noční linka: Vlastenectví dnes: pocit, nebo prázdné slovo?
Co pro vás znamená vlastenectví? Cítíte hrdost, když slyšíte hymnu? Máte doma vlajku? Vadí vám, když někdo mluví o Česku špatně? Šli byste svou zemi bránit? Nebo je to pro vás přežitek? Spojujete vlastenectví s historií, nebo se současností? Je to o emocích, nebo o činech? Projevuje se vlastenectví v běžném životě? A kde je hranice mezi hrdostí a přehnaným nacionalismem?
Vlastenectví je pojem, který se v čase proměňuje. Pro někoho je to silný pocit sounáležitosti, pro jiného prázdné slovo bez obsahu. Dřív bylo spojené s obětí a bojem, dnes spíš s každodenností – s tím, jak mluvíme o své zemi, jak se chováme k lidem kolem sebe, jak vnímáme společné hodnoty. Někdo ho prožívá při sportu, jiný při státních svátcích, další ho vůbec neřeší. A právě to dělá z vlastenectví téma, které rozděluje i spojuje zároveň.
Podle průzkumů veřejného mínění se většina Čechů k určité formě vlastenectví hlásí, ale jeho podoba se liší. Data z výzkumů například Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ukazují, že lidé často vnímají vlastenectví spíš jako klidný vztah k zemi, než jako okázalé projevy. Zároveň ale roste citlivost na to, jak se o vlastní zemi mluví a jak je vnímána navenek. Vlastenectví tak není jednoznačné – pro každého znamená něco trochu jiného.Zdroj: CVVM – postoje k vlastenectví a národní identitě.
Na vaše příběhy a názory se v dnešní Noční lince z Prahy už teď těší Honza Macoun.
Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz, případně využijte webový formulář www.rozhlas.cz/linka.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
