Péče o rodiče i celou obec aneb Život Jiřího Světlíka na venkově

4. červenec 2021 19:20, aktualizováno
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jiří Světlík

Jiří Světlík, plzeňský rodák a výtvarník, mimo jiné autor loga plzeňských hokejových Indiánů, se před docela nedávnou dobou přesunul z ruchu velkoměsta do malebné vesničky Bezděkovec na jižním Plzeňsku.

Život na venkově

„Civilizace mě přestala bavit, tak jsem se přesunul do těchto míst, kde končí silnice, je tady klid, čas přemýšlet, psát, obdělávat půdu, pracovat v lese a všechny věci, které mám rád,“ osvětlil důvod přesunu z Plzně na venkov Jiří Světlík.

V době, kdy vypukla pandemie koronaviru, byl tedy výtvarník již v Bezděkovci: „Když na jaře loňského roku přišel ten první strach, tak jsem byl už „uklizen“ v tomto čistém zdravém prostředí a povedlo se mi asi to nejlepší, co jsem mohl udělat – vzal jsem své rodiče a přesunul je do téhle oázy klidu a zdraví, a strávil jsem naprosto neuvěřitelný rok se svými rodiči. Za to jsem strašně vděčný koronaviru, jestli to tedy člověk takhle vůbec může říct,“ sdělil Světlík.

Ve svých 56 letech tedy Jiří Světlík začal žít znovu s rodiči: „Když je člověk mladý a žije s rodiči, tak je pod určitou kuratelou a je v zajetí příkazů, zákazů a doporučení. Což neříkám, že není i dnes, protože maminka mi ráda říká, co mám dělat, tatí mi moc rád pomáhá, ale už to není pochopitelně na sílu. Tatímu je skoro 90 let a mámě je 80 pryč. Rád na ně dohlížím, rád jim vařím a rád o ně pečuji. Je to to nejhezčí, co vás může potkat,“ pochvaloval si umělec.

Založení spolku a péče o obec

Jiří Světlík ale nepečuje jen o své rodiče, ale také o Bezděkovec samotný: „Tak jako každá jiná obec se i tato postupem času mění. Lidé, kteří tu žili, umírají, starousedlíků je málo, a přicházejí sem lidé, kteří si tady kupují chalupy. Mně a dalším sousedům se podařilo se spojit a založili jsme spolek Bezděkovec 1551, což je letopočet, který je v kronice uveden jakožto první písemná zmínka o obci. Spolek by měl zdejší kulturu a přírodní krásy začít trochu opečovávat,“ uvedl výtvarník.

Jiří Světlík během svého pobytu na chalupě v Bezděkovci napsal také knihu Vousatý lenivec: První kniha samotářova. Na dotaz, proč dal publikaci právě takový název, odpověděl: „Já si myslím, že lenost je lidská vlastnost, která je naprosto přirozená, a nevím, jestli vy to znáte, ale já tohle čas od času mám – někdy se prostě rozhodnu nevstávat a udělám si takový den, kdy se opravdu jen válím a pouštím si filmy. Když se podíváte tady po té přírodě, tak to lenošení má svůj smysl a myslím si, že to je strašně důležité. Tělo si prostě řekne, kdy si má odpočinout,“ řekl Světlík.

Výtvarník ale rozhodně nezahálí. V současné době v jeho stodole vzniká například umělecká dílna, kde tráví čas během špatného počasí, kdy se nemůže věnovat práci venku.

autor: Kateřina Dobrovolná | zdroj: Český rozhlas Plzeň
Spustit audio