Plzeňský muzikoterapeut chtěl pomáhat hudbou už na střední škole
Radek Harvánek je muzikoterapeut a pedagog. Hraje na saxofon, kytaru, klavír i bicí, pořádá kurzy bubnování a vede temperamentní kapelu Balkan party band.
„Na základní umělecké škole jsem začínal hrou na housle,“ vzpomíná Radek Harvánek. „Později si mě ale získal saxofon a na gymnáziu jsem pak založil kapelu.“ Hudba pro něj byla odreagováním od každodenních starostí a na základě toho se už tehdy zrodila první myšlenka na muzikoterapii. „Napadlo mě, že bych tímhle způsobem chtěl pomáhat potřebným. Ale trvalo ještě několik let, než jsem se do toho opravdu pustil.“ Obor „muzikoterapie“ má Radek Harvánek i vystudovaný, a to na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Muzikoterapie pro každého
Radek Harvánek působí v plzeňském Centru Na Dvorku. Zde se odborníci věnují fyzioterapii, ergoterapii, psychoterapii – a právě i muzikoterapii. Její definicí je dle Radka Harvánka setkávání terapeuta s klientem, v rámci něhož terapeut používá hudbu k tomu, aby pomohl klientovi dosáhnout jeho cílů. Klíčová je přitom pravidelnost.
Tato metoda může pomoci širokému spektru potřebných, není zdaleka určena jen pro klienty s nějakým postižením. Prospěch přinese i lidem trpícím depresí nebo třeba seniorům, které hudba aktivizuje.
Kniha plná hudby
Mezi muzikoterapeutické aktivity patří například bubnování za účelem uvolnění napětí nebo komponování. A právě o vlastnoručně zkomponovaných skladbách je i nová kniha Radka Harvánka s názvem Příběhy písní z muzikoterapie. „Dali jsme ji dohromady s klienty. Chtěli jsme nejdřív udělat vzpomínkové CD, ale pak nás napadlo, že kniha bude k dispozici i pro ty, kteří už dnes nemají CD přehrávač. Publikace obsahuje QR kódy, jež vás po načtení navedou na konkrétní skladby,“ popisuje autor.
Chcete se dozvědět více také o skupině Balkan party band? Poslechněte si celý rozhovor.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.