Po celý profesní život sládka je věrný tradičnímu plzeňskému ležáku

Václav Berka začínal v pivovaru v osmdesátých letech minulého století. Jak vzpomíná, byla to pro něj výborná škola.

Prošel jsem si výrobou všemi plzeňskými i západočeskými pivovary, a poznal skvělé mistry sládky. Od nich jsem pochytil to, co vás ve škole nenaučí.

Za desetiletí dohledu nad výrobou piva v Plzni se mu řemeslo dostalo pod kůži. Ale jak připomíná, není těžké uvařit dobré pivo napoprvé. Na internetu dnes každý najde přesné a správné postupy. To nejsložitější je udržet kvalitu i u dalších várek. Na otázku, zda se mu někdy podařilo zkazit pivo, říká, že ne.

„Spíš se stalo, že třeba přestal jít elektrický proud, který je kromě sladu z ječmene, chmele, kvasinek a vody také velice důležitý“, říká s úsměvem Berka.

V dobách, kdy neexistovalo záložní napájení v případě výpadku elektrické energie a to byl skutečně problém. Pivo pak velice rychle zkyslo.

„To, co ale skutečně ovlivňuje úroveň piva, které dostane zákazník v hospodě na stůl, je cesta z pivovaru do restaurace,“ říká sládek a připomíná známé pivovarské rčení: „sládek pivo vaří, ale hospodský ho může zkazit.“

I proto se v posledních několika letech zaměřuje společně s obchodními sládky pivovaru na kvalitu čepování piva. „Důležitá je rychlá cesta piva z pivovaru k zákazníkovi. Nejlepší je samozřejmě pivo ve velkém nerezovém tanku, kde nehrozí, že by třeba zůstalo na slunci, jako se to může někdy stát u nezodpovědných dodavatelů nerezových sudů. Pivo je prostě křehký živý organismus, citlivý na teplo, světlo a špatné zacházení,“ upřesňuje Václav Berka.

Podle Berky záleží také na čistotě trubek, kterými pivo putuje v restauraci na čep, i na správně připraveném skle, do kterého hospodský pivo čepuje hostům. Sklenice by měla být podchlazená a čerstvě vymytá. Jinými slovy: sebekvalitnější pivo může velice snadno zkazit špatné zacházení při čepování.

Trendy aneb nealko a ještě víc ochucené nealko

Václav Berka ochutnal hodně druhů piv. Tradiční české pivo se vyrábí takzvaným spodním kvašením. Ze zahraničí nebo z některých českých pivovarů se ke spotřebitelům v posledních letech dostávají i svrchně kvašená pšeničná piva nebo ovocné, bylinné a sladové speciály.

Pestrost pivního trhu je podle Berky velice důležitá. Zároveň ho těší, že se stejně jako on většina milovníků zlatavého moku stejně vždycky vrátí k tradičním českému ležáku.

Stejně jako ostatní potravinářské obory, i české pivovarnictví reaguje na měnící se poptávku. Stoupá hlavně obliba nealkoholických a ochucených piv, kdy se do piva přidávají různé ovocné šťávy. Václav Berka vysvětluje stoupající oblibu nealko piv změnou životního stylu:

„Všichni potřebujeme více pracovat, řídit auta a k uhašení žízně se tak hodí právě nealkoholická piva. Ale večer, když je po všem tom pracovním shonu, si rád dám pravý český ležák.“