Pod podlahou: Nejstarší evropská vanilka z Pražského hradu a podvržené egyptské starožitnosti

V úvodním přehledu zajímavostí se dozvíte o vlivu klimatických změn na naše zemědělství a lesní hospodářství, povíme si, proč se samice šimpanzů bonobo často sdružují do skupin, zmíníme se o nálezu bohatě vybaveného hrobu ženy tzv. caralské kultury na pobřeží Peru, navštívíme nové město Starbase, které vzniklo v sousedství kosmodromu SpaceX v jižním Texasu a představíme „chytré tričko“, ve kterém by měl do vesmíru vzlétnout náš astronaut Aleš Svoboda.

Nejstarší vanilka z Vladislavského sálu

Archeologický výzkum Vladislavského sálu Pražského hradu v roce 2009|foto:Jan Frolík, Archeologický ústav AV ČR Praha

Nejstarší vanilkový lusk v Evropě byl nalezen na Pražském hradě, při výzkumu klenebních zásypů pod podlahou Vladislavského sálu. Tým badatelů o tom informoval v květnovém čísle Journal of Archaeological Science, odkud se informace dostala i do prestižního amerického časopisu Archaeology. Není divu – vanilka je domestikovaná orchidej původem právě ze střední Ameriky. Kdy a jak se na Pražský hrad dostala a jaký je význam podobných nálezů?

Hlavní autorkou studie o vanilce je Jitka Irmišová z Laboratoře archeobotaniky a paleoekologie Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Výzkum ve Vladislavském sále, s nímž objev vanilky souvisí, vedl Jan Frolík z Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Praze. Výzkum skončil už docela dávno, v roce 2009. Co se tam tehdy zkoumalo a z jakého důvodu? Co se z vanilky pod podlahou sálu dochovalo a co všechno badatelé museli ověřit, aby potvrdili, že je to opravdu vanilka? Kromě ní se našlo i velké množství dalších zbytků, spousta kuchyňského odpadu a dalších pozoruhodností. Jak se tam všechny ty věci dostaly – a kdy?

Pecky a skořápky. Vysušený materiál z klenebních zásypů Vladislavského sálu obsahoval i vanilkový lusk|foto:Jitka Irmišová, Jihočeská univerzita

Sběratelé a podvodníci: Falšovaný Egypt

Prakticky v každé větší sbírce egyptských starožitností se prý nacházejí falešné předměty – turistické suvenýry nebo dokonce záměrné padělky. Může za to popularita Egypta jakožto turistické destinace. Už od dob římské říše si návštěvníci staroegyptských pyramid a chrámů odváželi domů na památku nějaké ty starožitnosti.

Egyptské hieroglyfy|foto:Pixabay, Licence Pixabay, ©

Moderní doba pak přinesla novinku – výrobu turistických suvenýrů takříkajíc „na míru“. I tyto předměty se dostávaly do muzejních sbírek; nejen kupující, ale ani pracovníci sbírkotvorných institucí neměli ve své době šanci je rozeznat. Odborníků, kteří by se ve staroegyptském umění orientovali, bylo jako šafránu. A tak se suvenýry ve sbírkách i evidenci ocitaly bok po boku se skutečnými starožitnostmi. Spolu s nimi byly studovány, nezřídka i publikovány. Ve sbírkách se však vyskytují i záměrná falza, napodobeniny starožitností, které byly vyráběny a prodávány jako pravé, za účelem zisku padělatele. Jedna taková padělatelská dílna působila v první půli 20. století i na území Československa. A my se vydáme po padělatelových stopách.

Pavel Onderka|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas

Obchod s egyptskými starožitnostmi byl natolik lukrativní záležitostí, že se na přelomu 19. a 20. století začala objevovat jejich falza, která byla za nemalé částky prodávána soukromníkům i do muzejních sbírek. S postupujícím vědeckým poznáním starého Egypta a jeho kultury je stále snadnější tato falza odhalovat. O tom hovoří egyptolog a afrikanista Pavel Onderka z Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur, součásti Národního muzea v Praze. V jeho sbírkách se mj. nachází malá stélka s inventárním číslem P1637. Jak odborníci poznali, že s ní není něco v pořádku? Se stélkou souvisí i další příběh se zápletkou, kterou se dosud nepodařilo uspokojivě rozplést.